Výchova a péče o psa
8. června 2008 v 19:09 | klára
takže tady je něco o tom jak psi pomáhají ;-)
Léčebný vliv terapeutického psa na člověka má dvě roviny: fyzickou a psychickou. Při polohování psa k člověku se využívá toho, že pes má asi o stupeň vyšší teplotu než člověk, takže dochází k přehřátí svalů klienta, které často vede k zlepšení krevního oběhu a uvolnění svalových křečí. Blahodárný je i dotek se srstí. Zejména u dětí se pak různé polohy a využívají i k stimulaci k pohybu a rehabilitaci.

V psychické rovině plní terapeutický pes pozitivní funkci přítele a společníka, je důvodem ke komunikaci a může vylepšit třeba vztahy mezi klienty v ústavech. Jeho úkolem je ovlivňování akutních depresí i dlouhodobého psychického stavu, pomoc při vyrovnáni se s náhlou ztrátou či v období zvýšených bolestí, třeba po náročné operaci. Je prokázáno, že už i pouhé externí návštěvy takového psa vedou ke zlepšení nálady a atmosféry v ústavu. Pes je zdrojem mazlení a projevů oddanosti, příčinou radosti, tématem k rozhovoru a podnětem k fyzickému pohybu a hrám. Terapeutický pes je tedy sluníčkem pro mentálně postižené lidi a nemocné, kteří jsou z různých důvodů nuceni setrvávat v ústavní péči, jako i důchodců a dětí žijících v domovech. Zajišťujeme i psy pro dlouhodobě nemocné či mentálně postižené klienty v domácí péči.
K dovednostem patří zejména:
splnění povelů poslušnosti (např. přivolání, posazení, odložení)
aportování předmětů a jiné hry
trpělivost při dotyku chovance/pacienta, setrvání v pozici
upozornění člena rodiny nebo personálu na nestandardní chování jednotlivce
Péče o psa je dalším terapeutickým prvkem, kdy se chápe jako závazná povinnost a pomáhá posílit pocit odpovědnosti.
8. června 2008 v 18:14 | Klára
Tak tady máte pár receptů pro vaše miláčky já jsem teda žásný nezkoušela ale třeba budou dobré ;-)
Dobrotka pro štěňátka
2 díly krupicové kaše (rozdělaná v mléku pro štěňátka)1 díl vanilkového pudinku (rozdělaný v sunaru)1 díl netučného tvarohu,1 lžička slunečnicového oleje osladit glukopurem Z uvedených přísad umícháme hustou kaši, do které lze v případě krmení klasickým způsobem přidat i minerální směs. Jinak slouží jako doplněk stravy nebo jako pochoutka pro štěňátka, ale i dospělé psy, po které se v misce jen "zapráší".
Lahodný "perníček" pro psy - gurmány
500 gramů hovězích jater1-2 vajíčka se skořápkou rozmixovat K tomu přidat ovesné vločky a celozrnnou mouku a umíchat v hustou kaši, poté těsto naplnit do formy a nechat péct cca 25 minut při 180 stupních.
Psí sušenky
Suroviny:
3 hrnky celozrné mouky
2 polévkové lžíce tuku (máslo, sádlo - nesolené!, nebo olej)
2 vejce
1/4 hrnku melasy
2 polévkové lžíce medu
4 lžíce karobu (není nutné)
trochu vody
Do mouky vyklepneme dvě vejce, přidáme rozpuštěný tuk, melasu, med a karob. Vše dobře propracujeme do hladkého těsta, tuhého asi jako na vánoční cukroví. Pokud je těsto tuhé a drobivé přidáme podle potřeby vodu. Připravíme si plech vymazaný tukem a z připraveného těsta vyvalujeme rukou kuličky o průměru necelé dva centimetry, které klademe na připravený plech. Pečeme v troubě při střední teplotě dokud nejsou sušenky hotové (po rozlomení je i vnitřek propečený.
Ovesná směs pro psy
8 hrnků syrových ovesných vloček,1 kg syrového mletého nebo najemno nakrájeného drůbežího masa,¼ hrnku rostlinného oleje,1 hrnek vařené zeleniny,1 lžíce rozemletých skořápek,1-2 stroužky drceného česneku.
Přiveďte k varu 4 litry vody, přidejte vločky a zakryté vařte na mírném plameni doměkka. Při vaření nemíchejte nebo se oves rozvaří na kaši. Po uvaření smíchejte s ostatními ingrediencemi a podávejte.
Psí sekaná
½ hrnku libového hovězího srdce,6 plátků rozlámaného celozrnného chleba,1 hrnek plnotučného mléka,2 velká vejce,¼ hrnku kukuřice nebo jiné zeleniny,1 lžíce rostlinného oleje,½ lžičky rozemletých skořápek,¼ lžičky sójové omáčky,1 stroužek česneku
Smíchejte všechny přísady, podle potřeby přidejte vodu a vypracujte do hladké konzistence. Podávejte syrové. Nebo směs dejte do pekáče, upěchujte na vrstvu silnou 4-5 cm a při 180°C pečte asi 20-30 min.
Oves a vejce narychlo pro psy
1 hrnek ovesných vloček,3 vejce,1/3 lžičky rozemletých skořápek,kvasnice
Přiveďte k varu 2 hrnky vody, přidejte ovesné vločky, zakryjte a vypněte, nechte dojít doměkka, asi 10 min. Přimíchejte vejce a skořápky. Vejce nechte horkem mírně ztuhnout a před podáváním dejte vystydnout. Můžete přimíchat trochu kvasnic.

25. ledna 2008 v 16:32 | Klára
- 0 až 2. týden - štěňata se rodí slepá, hluchá a nemají ani čich. V tomto období má štěně silně vyvinutý sací reflex a většinu dne spí a saje mléko od matky. Také se dokáže přesunout na krátkou vzdálenost lezením, ale ještě neumí chodit ani se postavit. Oči se štěňátku otevírají kolem 12 dne, ale zpočátku je jejich zrak ještě slabý.
- 2. až 3. týden - štěně začíná chodit a je schopno samo močit a vyprazdňovat se. V předchozím období u tohoto musela asistovat fenka, která je k tomu stimulovala olizováním pohlavního orgánu a konečníku. Kolem 20 dne věku štěněte začíná fungovat sluch a čich. Je prokázáno, že v tuto dobu je vhodné se štěňaty lehce manipulovat, občas je vzít do ruky, štěně je v tomto případě vystavováno lehkému stresu a pro pozdější dobu je lépe vybaveno ke zvládnutí jiných stresových situací.
- 3. až 12. týden - v této době by měla nastat postupná socializace štěněte, což znamená častější kontakt s člověkem, která je důležitá pro jeho pozdější život v nové lidské smečce.

- Okolo 4 týdne stáří štěněte se čich, zrak a sluch stává vyvinutějším. Štěně začíná reagovat na silnější zvukové podněty, matka v tomto období začíná štěňata usměrňovat vrčením. V tomto období již štěňata vykonávají svou potřebu mimo pelech. Jsou již také schopna začít přijímat tuhou potravu. Štěňata si začínají spolu hrát.
- Okolo 5 týdne po narození již při svých hrách na sebe cení zuby, honí se spolu a začínají nosit v tlamě předměty. Mějme na paměti, že v této době je nutný častý kontakt chovatele a štěňat, aby proběhla řádná socializace, tolik důležitá pro jejich další život mezi lidmi.
- 6. až 8. týden - v tomto období štěně obvykle odchází od matky a sourozenců do nového domova. V novém domově musí štěně okamžitě pochopit, kdo je v rodině pánem, musí se naučit rozlišovat hierarchii rodiny.
- 3. až 6. měsíc - toto období je ideální k postupnému výcviku psa a také k vyčlenění jeho postavení v nové rodině. V tomto období je štěně dobře tvárné a za úplatu (pamlsek) je schopno vykonávat to, co po něm požadujeme. Nezapomeňme také na slovní pochvalu s patřičnou intonací v hlase. Intonace našeho hlasu je pro komunikaci se psem velmi důležitá. Štěně se brzy naučí, podle našeho hlasu rozpoznat, co je špatně a co je dobře.
- 6. až 12. měsíc - toto je jistě pro vás, a hlavně nezkušené majitele, nejobtížněji zvládnutelné období soužití s vašim psem. Pokud jste v předcházejícím období ve výchově nic nezanedbávali, podaří se vám zvládnout toto období zvládnout s menšími obtížemi. V tuto dobu určitě poznáte, kde jste kladli na výchovu menší důraz. Váš pes totiž určitě provede nejeden pokus o to, aby povýšil své postavení v hierarchii vaší smečky (rodiny). Při těchto jeho pokusech musíte být velmi důslední, váš kamarád musí pochopit, že jeho snahy jsou zbytečné. Nic však netrvá věčně a toto období skončí, než se nadějete. Neřešte to tím, že se svého nového kamaráda zřeknete díky jeho dospívání a zbavíte se ho.
- od 1 roku - v tomto období se pes již zklidní, tělesně je již dospělý, jeho charakterové vlastnosti jsou již plně vyvinuty, ale je nutné je stále upevňovat, neboť úplně se stabilizují až kolem 3. roku věku.
25. ledna 2008 v 16:24 | Klára
Pes je společenské zvíře, které je odpradávna zvyklé žít ve skupině. Dříve žili psi ve smečkách, dnes jim smečku nahrazuje lidská rodina. Domestikace psa poznamenala a připoutala jej k člověku.
Člověk si psa pořizuje coby přítele, kamaráda pro sebe a pro děti, společníka ke sportovním aktivitám a k ochraně. Pes slouží člověku celý svůj život, bezmezně ho miluje a je mu oddán na milost i nemilost. Je tedy na nás, lidech, abychom se psům za jejich služby odměnili svou péčí, pozorností a láskou.
Pes se v průměru dožívá 10ti až 15ti let. Než si psa pořídíte, musíte si uvědomit, že toto je doba kterou se o psa musíte starat. Pes na vás bude po celou dobu svého života závislý a bude chtít trávit co nejvíce času právě s vámi. S pořízením psa musí bezpodmínečně souhlasit všichni členové rodiny, pes se stává její součástí. Nemalé jsou také náklady na pořízení psa a je potřeba si uvědomit, že do psa budete i dále investovat. Vybavení pro psa, výživa, očkování, veterinární prohlídky, pojištění a daně z držení psa vás ročně budou stát okolo 10 000 Kč.
Pokud jste rozhodnuti si pořídit štěně a váháte jaké plemeno je pro vás nejvhodnější, máme pro vás pár rad. Nikdy nehleďte na cenu štěněte. Je důležité vědět, že každé plemeno se chová specificky. Jsou plemena, která jsou temperamentní a potřebují více pohybu apod. V tomto ohledu není důležitá velikost plemene.
Další věc, kterou je potřeba si ujasnit, je k čemu chceme psa využívat, zda k práci, sportu, nebo výstavám a která činnost bude převládat. Přestože existuje mnoho plemen psů, někteří lidé se rozhodnou pořídit si křížence. Hlavním důvodem bývá nízká pořizovací cena psa. Při výběru křížence je dobré znát oba rodiče štěněte, abyste měli alespoň malou představu o tom, do jaké podoby a velikosti pes pravděpodobně vyroste a jaké bude mít charakterové vlastnosti.
Fenky bývají zpravidla přítulnější než psi, dříve si vytvářejí pevný vztah se svým majitelem a také jejich výchova je mnohem snadnější. Jejich nevýhodou je však hárání, které přichází obvykle jednou za 6 měsíců. Pes bývá dominantnější, temperamentnější a samostatnější, při jeho výchově je naprosto nutná důslednost.
25. ledna 2008 v 16:15 | Klára
Ahojky ,takže na požádání našeho návštěvníka jsem sem dala něco o pěčí o psa....je to sice dlouhé to jo ale určitě to stojí za zváženou-přečíst si to...tak a já du hledat další články ať je tu zase něco nového...tak zatím pa

Srst psů potřebuje ošetření, které závísí na plemeni psa. Srst se musí očistit od nánosů prachu a špíny. Očista chrání kůži před onemocněním, reguluje správný průtok v pokožce. Na pročesávání srsti se používá hřeben s tupými zuby, aby nedráždil kůži. Zuby hřebenu by měly být dlouhé a zaoblené. Nejlepší jsou dřevěné hřebeny. Také kartáčování srsti je důležité, nejlepší kartáče jsou s přírodními štětinami. Druh a velikost kartáče závisí na plemeni psa. Někdy se používá i kartáč podobný jako na koně, na jedné straně je kožený řemen pro držení ruky a na druhé straně jsou husté štětiny. Důležité jsou i nůžky pro prostřihování srsti. Pro hrubosrsté psy, kteří mají hustou podsadu (např. pudli) je na pročesávání nutný řídký hřeben. Dlouhosrstí psi se kartáčují. Pro dobrou srst prospívá i podložka pro spaní psa, aby ležel na měkkých poduškách a byl v teple. Psa můžeme koupat 2 krát do roka. Teplota vody by měla být 37° C. Úroveň hladiny vody by neměla přesahovat úroveň břicha. Hlava by měla zůstat suchá. Uši zatamponujeme vatou. Po koupání srst vytřeme ručníkem do sucha. Může se sušit i fénem, pokud pejsek vydrží jeho hluk. Dvě hodiny po koupání by pes měl být v bytě při přiměřené teplotě. Na vyčištění uší použijeme pinzetu s vatou. Čistíme jen viditelnou část ucha. Vytřeme 10% salicilovým olejem nebo parafinovou mastí. Jestliže jsou exkrementy zaschlé naolejujeme a po chvíli vyčistíme. Chloupky vyrůstající na vnější straně ucha sestříháme nůškami. Dobré ošetření uší zabraňuje jejich zánětu. Uši ošetřujeme též proti parazitům. Oči a okolí očí vytřeme měkkým hadříkem namočeným v teplé vodě nebo čaji.
Zuby obyčejně nepotřebují ošetření. V dospělém věku musíme pravidelně odstraňovat zubní kámen a sledovat dásně, aby se do nich nedostal úlomek kosti, ten se pak musí odstranit.
Mezi prsty tlapek musíme odstraňovat kamínky a kousky nečistot. Jestliže nám pejsek promokl nebo je mokrý od sněhu, musíme jej pečlivě vytřít do sucha jemným ručníkem.
Módní střih psů je nutné svěřit odborníkovi. U hrubosrstých psů se musí dělat triming - vystříhávání srsti, dělá se speciálním hřebenem s nožíky a vše se dělá podle přísných pravidel. Módní střih se dělá zvláště u pudlů, neodborné stříhání kazí vzhled psa. Kupírování psů - uši, ocas může dělat jen veterinář.

17. září 2007 v 15:13 | Klára
Venčení nepředstavuje pro psa pouze možnost vykonat své přirozené potřeby.

Setká-li se mladý pes s jinými psy, zpravidla dává najevo radost. Dospělí jedinci se ke štěňatům obyčejně chovají shovívavě.
Ale štěně roste a někdy dochází i k vyjasňování vzájemných vztahů pomocí zubů. Tehdy chovatelé mohou využít svého vůdčího postavení a rváče od sebe odtrhnout. Zde je třeba s majitelem druhého psa současně uchopit rváče za ocasy nebo za zadní nohy a táhnout na opačné strany, čímž je od sebe oddělíme. Abychom předešli pokousání, uchopíme psy za obojek a připneme na vodítko.
Totéž může udělat i jeden z majitelů, pokud druhý není nablízku. Aby psy od sebe roztrhl, musí uchopit za ocas nebo nohy právě toho psa, který má převahu a odhodit ho co nejdál. Pokud je to váš pes, který vítězí, je třeba ho připnout na vodítko, aby druhý pes mohl utéct. Je-li slabším v souboji váš pes, trvá nebezpečí napadení druhým psem dokonce i tehdy, když jej máte na vodítku. Cizího psa lze též uklidnit silným, hlasitým křikem.
Na ulici na psa čekají denně překvapení, na která reaguje v souladu se svými instinkty, reflexy a zkušenostmi. Abychom se vyhnuli nežádoucím stresům a jejich fyzickým a psychickým následkům, musíme být maximálně pozorní a opatrní. Totéž platí i pro dobře vycvičené psy. Pes musí jít po ulici vždy na vodítku.
Venčení nepředstavuje pro psa pouze možnost vykonat své přirozené potřeby. Během procházky jej může pán vychovávat i cvičit. Trénink má velký význam pro jeho správný tělesný rozvoj. Je důležité pamatovat na to, že pro psy je přínosem navzájem se potkávat.
Procházka by se měla měřit ne v hodinách, ale v kilometrech. Dobrému tréninku prospívají např. výlety na kole (pes však musí svému pánovi lehkým klusem stačit). V teplých dnech je zvířatům jakékoliv velikosti prospěšné plavání. Aby si pes zvykl na vodu (nelze jej nutit), musí ho pán přilákat např. tím, že odbíhá od psa a na mělčině si hraje s nějakým předmětem.
Používá se také napodobovacích metod, kdy si pes hraje ve vodě s ostatními psy.
Okusuje-li pes doma nábytek nebo jiné věci, znamená to, že na procházkách nevynakládá dost energie.
Správný kontakt spočívá v umění pána vzbudit u psa zájem o svou osobu. Jde o to, ho s činnostmi a povely seznamovat zábavnou formou. Největší zájem obvykle u pejsků vyvolávají pohybové hry, a to s jakýmkoliv předmětem (hračka, kolík, míč), nebo např. běh opačným směrem. Pán se schová (pejska ovšem sleduje, aby se neztratil), a když ho pes najde, dává mu gesty i intonací hlasu najevo svoji radost. Při hře se člověk stává partnerem psa a musí mu ukázat, že mu pejsek přináší potěšení.
Abychom v psovi vzbudili zájem o hru s libovolnou věcí, můžeme použít metodu oživení nehybného předmětu: strkáme do něj nohou, vyhazujeme, pohybujeme jím a tím vtahujeme psa do hry.

..............................................
17. září 2007 v 15:03 | Klára
Po provedení všech nutných očkování musí štěně zůstat po 4 dny doma.

Po provedení všech nutných očkování musí štěně zůstat ještě 4 dny doma, aby si vytvořilo potřebnou imunitu. Potom ho vezmeme na procházku. Nejdříve bude krátká, později se s ním můžeme vzdálit od domu na delší čas. Ovšem předtím si štěně musí zvyknout na obojek a vodítko. Od tohoto okamžiku začíná třetí fáze výchovy.
Štěněti je třeba dávat obojek, který je dostatečně pohodlný, aby si na něj brzy a snadněji přivyklo. Ulice s sebou přináší tisícero různých pachů, různé zvuky, pestrost, rychlost, ale také nebezpečí. Štěně je už na první procházce vystaveno stresu. Proto se musíme postarat o to, abychom vyšli poprvé ven tehdy, kdy je větší klid, méně aut i lidí. Přesto bude pro štěně tento pobyt zdrojem mnoha nových dojmů a vzrušení. Pes musí vykonávat svou potřebu mimo dům. Není ovšem správné, aby to bylo na dětském hřišti na písku. Nejlepší je naučit psa chodit na kanál nebo na trávu, kde je to dovoleno. Nevhodné je venčení v květinových záhonech, na osázených zelených plochách nebo na sportovištích. Pes často nachází na ulici předměty, které ho lákají svou vůní i chutí. Je ochotný je sebrat a spolknout. To ovšem může být mimořádně nebezpečné pro jeho zdraví. Zpravidla to bývá vyhozené zkažené jídlo, které může vyvolat nejen onemocnění trávicího traktu, ale i jiné nemoci a někdy může vést k těžkým otravám, končícím smrtí. Někdy mohou být kousky záměrně otrávené. Nelze též dovolit náhodným kolemjdoucím, aby něco psovi dávali, pokud neznáme jejich úmysly. Ne všechna plemena se odnaučí tomuto zlozvyku. Pes si často počíná vychytrale a daleko od pána stejně nějaký kousek sebere. Nejlepší cesta je přivolat ho zpátky na pamlsek. Vyhrožováním by se dosáhlo pouze toho, že pes bude chvatně polykat, co najde, jakmile pochopí, že to nesmí. To se týká především loveckých plemen. Nelze nechat psa honit hlodavce, holuby, drůbež, jelikož tato činnost vždy představuje riziko nejen pro tyto živočichy, ale také pro samotného psa a jeho pána. Pro odstranění tohoto zlozvyku je nejlepší použít cvičný obojek. Pouze tento způsob zaručuje, že si sousedé nepřijdou na psa stěžovat a on sám zůstane živý a zdravý.

17. září 2007 v 14:40 | Klára
Kladina je trám na stojkách se schůdky na krajích

Kladina (angl. boom - břevno) je trám na stojkách se schůdky na krajích. Používá se při výcviku i na závodech. Nácvik zdolávání kladiny je třeba začít na nízké překážce se širokými schody, které by psa nelekaly. Zpočátku (při zdolávání libovolné překážky) je rozhodně nutné psa přidržovat. Obyčejně se to provádí tak, že pravou rukou držíme psa za obojek, levou máme pod jeho břichem, přičemž máme psa po své levé straně. Nejdříve pán psa prakticky přenese přes kladinu, zhruba v polovině se zastaví, psa chválí, postaví ho, dá mu pamlsek a postupuje dál. Na psa nespěchá, ale ani mu nedovolí z kladiny seskočit. Psa nepouští, aby nespadl, protože bolestivé vjemy si zvíře pamatuje dlouho a bylo by obtížné ho přimět znovu vstoupit na kladinu Po úspěšném zakončení cvičení je třeba psa odměnit pamlskem i pochvalou. Pro začátek musí být kladina pokud možno široká asi jako lavička, později lze toto cvičení podle úrovně psa ztížit a kladinu postavit výš a zúžit ji. Po každém cvičení musí být pes odměněn. Výstup na kladinu po žebříku a sestup z ní je velmi obtížný. Cvičitel zde musí být zvlášť opatrný.

17. září 2007 v 14:38 | Klára
Aportování - schopnost přinášet předměty
Aportování je schopnost psa přinášet předměty. Hlavní během nácviku a učení je zaujmout psa předmětem, který musí přinést. Cvičitel se obyčejně snaží různými způsoby předmět "oživit", např. strká do něj nohou, přehazuje ho z ruky do ruky nebo vyhazuje do výšky. Může také předmět uvázat na provázek, aby psa upoutal a hrát si s ním jako s kočkou. Jestliže pes projeví o předmět zájem, snaží se cvičitel dosáhnout toho, aby předmět uchopil do tlamy a pokračuje ve hře. Když pes předmět uchopí, povzbuzuje ho pán povely "dobře", "aport", nebo "dobře, drž". Zde se mění charakter hry a pán se přetahuje se psem o věc. Hlavním cílem tohoto cvičení je naučit psa sebrat předmět ze země a podržet v tlamě. Je důležité provádět toto cvičení takovým způsobem, aby pes neztratil o předmět zájem a pokud ztratil, je třeba udělat přestávku (a to několik hodin až dní), která je nezbytná pro odpočinek psa a pro obnovení zájmu o předmět. Cvičitel postupně prodlužuje dobu, po kterou pes drží předmět v tlamě. Takto se také učí chodit vedle cvičitele, to už je ale další etapa výcviku. Jakmile se pes naučil držet předmět, lze již ihned přejít k výcviku jeho přinesení. Cvičitel hodí předmět a spolu se psem k němu běží. Když pes předmět uchopí do tlamy, zazní příkaz "dobře, drž" a cvičitel odbíhá. Pes běží za ním, dělá několik kroků, a tehdy zazní povel "pusť". Pokud si pes nechá předmět odebrat z tlamy, odmění ho cvičitel pamlskem. Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby pamlsek dostal pes až tehdy, když mu cvičitel odebere předmět z tlamy. Pokud pes uvidí pamlsek před povelem, jednoduše předmět vyplivne - pochoutka pro něj totiž může být mnohem silnějším podnětem. V další etapě, pokud pes předmět neodevzdává pánovi, se doporučuje jednou rukou držet předmět, který pes nechce vydat, a druhou rukou zároveň vytahovat pamlsek, tím upoutat pozornost svého psa a pronést povel "pusť". Jakmile pes předmět pustí, cvičitel mu dá pamlsek, který mu ukázal. Postupně je nutno zvětšovat vzdálenost, po kterou pes předmět nese a také přestat doprovázet psa, když běží za předmětem.
Další cvičení je složitější. Cvičitel ukazuje psovi pouze předmět, který má přinést. Když pes tento úkol úspěšně splní, cvičitel mu ukládá přinést konkrétní předmět z výběru 2-3 věcí, které leží ve stanovené vzdálenosti. Cvičitel navádí psa na předmět za pomoci pokynů "vpravo, vlevo, vpřed" a velí mu "aport", načež pes bere předmět a nese ho pánovi.
15. června 2007 v 13:22 | Klára
Potrestání pejska (trest psa)
Opravdu máte důvod k potrestání svého miláčka ?
Uplatnit trest, jak ve vztahu ke štěněti, tak i k dospělému psu, je možné jen tehdy, pokud se podaří zvíře přistihnout bezprostředně při provinění.
V ostatních případech se trest míjí účinkem. Je-li třeba štěně napomenout, vezmeme je za obojek, lehce jím zatřeseme a odneseme na bedničku s pískem, kde ho laskavým hlasem a hlazením po zádech přimějeme k dokončení vyprázdnění.
Bude-li dům kvůli řádění štěněte vzhůru nohama, rozhodně to není důvod pro jeho potrestání. Na to, aby se pes naučil čistotě, existuje pouze jeden správný postup. Loužičku je třeba dobře vytřít, vymýt desinfekčním prostředkem nebo nastříkat deodorantem a hadr umístit tam, kde stojí bednička s pískem nebo do míst, kde je štěněti dovoleno se vyprazdňovat.
Hadr, který slouží ke stírání loužiček, je třeba poznenáhlu posouvat k vstupním dveřím, aby se za čas mohl vynést ven, kde se předpokládá, že bude dospělý pes později konat svou potřebu.
15. června 2007 v 13:14 | Klára
Chůze u nohy (výcvik psa)
Netlačte na svého miláčka ve výcviku psa v chůzi u nohy
Chůze u nohy
Nácvik tohoto povelu se provádí v krátkých periodách (zpočátku je to asi 1 minuta), aby se psovi cvičení neznechutilo. Každý pes se může naučit chůzi různými metodami podle svých individuálních předpokladů. Psi, kteří mají rádi hračky, mohou být motivovaní chůzí za svou oblíbenou věcí (např. za klacíkem). Nejdříve si cvičitel jednoduše hraje se psem a s klacíkem, potom klacík přidrží u stehna a vykročí. Psovi přitom nedovolí, aby předmět uchopil a povzbuzuje ho, aby ho následoval. Pes jde vlevo, může být veden na vodítku nebo jít bez něj. Chůze se cvičí u levé nohy psovoda. Vychází se z historie - takovýmto způsobem probíhal výcvik v armádě, protože v pravé ruce nosil voják obvykle zbraň. Poté, co pes zaujme správnou polohu u nohy psovoda a pohybuje se zároveň s ním, je velmi důležité ho za to pravidelně odměňovat. Probíhá-li např. výcvik s klacíkem, můžeme nechat psa pohrát si sním, ale nepouštíme ho od sebe. Následuje zabavení předmětu a pokračujeme v chůzi, ale stále musíme dávat pozor, aby zájem psa o klacík neochabl. Pes by měl být odměněn po každém obratu, po každé zastávce i během chůze (zhruba každých 10 sekund) pamlskem, pohlazením, ale je nezbytné dát mu také intonací hlasu najevo, že povel plní správně. V první fázi učení se pro jistotu používá vodítko, které musí být stále volné, aby pes měl možnost se zmýlit a aby ho cvičitel mohl opravit: při každém opoždění, předbíhání nebo vybočení vlevo dá psovod povel "K noze!" a trhne vodítkem.
4. listopadu 2006 v 13:47 | Nika
Originální název plemene : Labrador retriever
Země původu : Velká Británie
Doba vzniku : 19. století
Původní využití :
Lovecký pes, aportování zvěře
Využití dnes :
Lovecký pes, společenský pes, pracovní pes
Průměrná délka života : 12 let
Hmotnost : 25 - 34 kg
Výška : Psi: 56 - 57 cm Feny: 54 - 56 cm
Historie
Předkem všech retrívrů je pravděpodobně novofoundlandský pes. Název retrívr však vznikl ještě dříve, než existovala plemena retrívrů. Byli to psi různých loveckých plemen, kteří měli za úkol najít a přinést ulovenou, především pernatou zvěř. Na New Foundlandu žily dva typy psů, velcí a silní novofoundlandští psi s dlouhou srstí, používaní také jako tažní a malí novofoundlandští psi, nazývaní též labradorští psi nebo novofoundlandští psi St. John´s. Menší psi měli krátkou srst a byli používáni rybáři k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Při dohledávání postřelené zvěře si počínali tak výborně, že tato vlastnost vešla ve známost a velmi zaujala anglické lovce. Oba typy těchto psů začali postupně přicházet do Anglie od roku 1800. V roce 1885 dovoz psů náhle ustal, neboť na New Foundlandu byl vydán zákon, který prakticky zakazoval chov psů. V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, a od té doby již nebyl možný žádný dovoz chovných psů z New Foundlandu do Anglie. Výsledkem bylo, že angličtí chovatelé byli nuceni začít se šlechtěním plemen a začly se tedy tvořit různé variety retrívrů. Název labradorský retrívr je používán již od roku 1839. Již ve druhé polovině 19. století lze hovořit o čistokrevném chovu, chovatelé si vedli přesné záznamy o svých chovech a zachovávali přísně čisté chovné linie. Kennel Club však až do roku 1916 připouštěl křížení mezi jednotlivými typy retrívrů, kříženci však byli zapisováni do zvláštního registru. V roce 1916 byl založen první Labrador-Club, byl vypracován standard a v roce 1920 tento klub uspořádal první Feld Trial pro čistokrevné labradory. Ačkoliv se ve vrzích objevovali i žlutá a hnědá štěňata, byli stále upřednostňováni černí psi. Toto se změnilo až po první světové válce, kdy byli vystavováni i žlutí psi, a později i hnědí. Dnes je labradorský retrívr velmi oblíbeným psem se širokým uplatněním.
Typy
Toto plemeno se nevyskytuje v žádných dalších varietách.
Všeobecný vzhled
Labradorský retrívr je silný, aktivní pes se širokou lebkou, na níž je patrný dobře utvářený stop, silné čelisti a široký nos. Veselé oči s inteligentním výrazem jsou středně velké a mají hnědou nebo oříškovou barvu. Uši jsou nasazeny spíše dozadu, visí dolů podél hlavy a jsou středně velké. Tělo je obdélníkového rámce, s širokým, hlubokým hrudníkem, rovným hřbetem a krátkými, širokými a silnými bedry. Ocas je středně dlouhý, u kořene silný, ke konci se zužující, působí popisem dojmem vydřího ocasu. Nesen je vesele, nikoli však přetočený na hřbet.
Srst a barva srsti
Srst je krátká, hustá a rovná, na dotyk přiměřeně tvrdá, podsada je odolná proti vlivům počasí. Na ocase je srst hustá, krátká, silná a přilehlá, bez podsady. Labradorský retrívr se vyskytuje v barvě černé, žluté nebo čokoládově hnědé, přičemž žlutá je v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.
Povaha
Labradorský retrívr je velmi inteligentní, bystrý pes, bývá poslušný a oddaný, laskavý, bez známek agresivity či bázlivosti. Je velmi přizpůsobivý a pozorný.
Společenská charakteristika
Svému pánovi a celé své lidské rodině je oddaný, ke všem členům laskavý a pozorný, má snahu dělat svému majiteli radost a zavděčit se mu. Je to velmi společenský, přátelský pes, miluje společnost člověka. K cizím lidem je také přátelský a klidný, stejně jako k ostatním psům.
Vztah k dětem
Labrador je pes velmi vhodný k dětem. Přistupovat k němu však musíte stejně jako ke každému jinému psu, nikdy byste neměli nechávat hrát si o samotě štěně s malým dítětem, protože by si mohli navzájem nechtěně ublížit a jejich vztah se pak nebude vyvíjet tak, jak si představujete.
Výchova
Labrador je velice dobře ovladatelný pes, a je vhodný i pro začátečníka. Jako u každého jiného plemene je však nutná výchova a minimálně základní výcvik poslušnosti. Od začátku byste měli vědět, co pes smí, a co ne, a na tom důsledně trvat. Při výcviku tohoto psa dosáhnete nejlepších výsledků pokud jej budete provádět formou hry. Výcvikem psa nesmíte přetěžovat, ze začátku postačí 2x - 3x denně po pěti minutách, na správném vykonání povelu však musíte trvat. Velmi důležitý je neustálý kontakt s lidmi.
Držení
Vzhledem ke své závislosti na majiteli a lidech vůbec nelze považovat labradorského retrívra za psa vhodného pro držení v kotci, i když je jeho srst odolná vůči počasí. Pes by měl být s vámi v neustálém kontaktu. Dostatečně velký pelíšek mu proto připravte doma v bytě na takovém místě, kde se nejčastěji zdržujete. Umístěte jej tak, aby pes při odpočinku nebyl nikým rušen, ale aby mohl sledovat veškeré dění v rodině.
Pracovní využití
Kromě myslivosti jsou dnes labradoři využíváni jako záchranáři, služební psi pro vyhledávání drog a výbušnin, jako slepečtí psi či psi pro canisterapii. Jsou vyhledáváni pro svou vysokou inteligenci, přátelskou povahu, snadnou cvičitelnost a vynikající čich. Nejčastěji je však stále vyhledáván jako vynikající rodinný pes a společník.
Pohyb
Labradorský retrívr potřebuje mnoho pohybu, který byste mu měli v hojné míře dopřát. Tito psi také milují vodu, a velice rádi plavou.
Péče
Péče o srst labradora není příliš náročná, potřebuje však také pravidelnou péči. Minimálně jedenkrát týdně psa důkladně pročešte, zbavíte tak srst prachu a nečistot. V období línání vyčesávejte psa častěji, nejlépe denně. Psa nekoupejte příliš často, jen pokud je to nutné, opláchněte psa čistou vodou. Šampon pro psy používejte jen v případě, že srst zapáchá. Pravidelně kontrolujte také stav zubů a dásní. Pokud se vytvoří zubní kámen, je potřeba jej odstranit. Kontrolujte také čistotu uší, občas je potřeba je vyčistit. Okolí očí udržujte v čistotě a drápky psa krátké.
Využití ke hlídání
Labradorský retrívr není typickým psem na hlídání, protože je prost veškeré agresivity. Může se však objevit jedinec s vyloženě ochranářskými pudy, ale je spíše výjimkou. Na neobvyklé situace, cizí osoby apod. vás upozorní hlubokým, hlasitým štěkotem, ale jako obranáře jej použít nelze.
Vhodné sporty
Agility, aportování
Nejčastější onemocnění
Dysplazie kyčelního kloubu, progresivní atrofie sítnice, kožní problémy, sklon k nadváze
Zvláštnosti plemene
Mnoho lidí si myslí, že existují rozdíly mezi labradory různých barev. Pokud však nějaké jsou, je důvod pouze genetický. V jednom vrhu se mohou objevit štěňata všech barev, proto nelze hovořit o rozdílech v povaze, schopnostech či temperamentu jednotlivých barevných rázů.
Příprava na výstavu
Pokud předpokládáte, že svého psa budete v budoucnu vystavovat, měli byste začít s jeho přípravou již v mládí a věnovat jí dostatek času a trpělivosti. Základem je naučit psa chodit a klusat na vodítku tak, aby netáhl ani se neloudal a naučit jej stát ve výstavním postoji. Důležité také je, aby pes toleroval dotyky cizích osob, neboť rozhodčí jej může měřit, samcům kontrolovat pohmatem varlata a kontrolovat stav chrupu. Ve výstavním kruhu sledujte především chování svého psa, neměl by si všímat ostatních psů okolo sebe. Labradorský retrívr nevyžaduje žádnou zvláštní úpravu srsti pro výstavní účely. Důležitá je čistá, vyčesaná srst, na které je vidět vaše správná péče. Je vhodné pouze zastřihnout chomáč chlupů na konci ocasu, konec ocasu se tím zaoblí a pes působí kompaktnějším dojmem.
Výživa štěněte
Strava štěněte ovlivňuje významně vývoj kostry a svalstva, a také rychlost růstu. U štěňat velkých plemen znamená příliš rychlý růst velkou zátěž pro kosti, vazy a šlachy, a tedy i na výsledky DKK. Strava by měla obsahovat méně energie, ale přiměřené množství bílkovin. Nejvýhodnější, ale také nejpohodlnější je podávat psovi kompletní suché krmivo určené pro štěňata velkých plemen. Pečlivě však vybírejte, krmivo by mělo být kvalitní, od renomovaných výrobců. K takovému krmivu již není vhodné přidávat jakékoli vitamínové či minerální přípravky.
Výživa dospělého psa
Labradorský retrívr má sklony k nadváze, což může vést k různým zdravotním problémům. Proto pokud váš pes není nijak pracovně vytížený, nedopřávejte mu energeticky vydatné krmivo, ale stravu lehčí, pro psy s normální zátěží. Pokud pes pracuje, hodně běhá a je velmi aktivní, je vhodné krmivo pro psy s vyšší zátěží.
Výživa starého psa
Starší psi již mají jiné potřeby ohledně výživy než štěňata a dospělí psi. Vzhledem ke změnám v metabolismu je vhodné postupně přejít na odlehčené krmivo pro seniory, které dodá vašemu psu všechny potřebné živiny.
Dovětek pro budoucí majitele
Ať si tohoto psa pořídíte jako loveckého, pracovního či "pouze" rodinného, věnujte mu mnoho ze svého času i citů, protože si to zaslouží. Získáte tak vynikajícího, oddaného přítele, který vám bude do konce svého života stát věrně po boku.
2. listopadu 2006 v 16:35 | Nika
Vaše nové štěně musí dostavat 4krát denně teplou potravu!
Musí být v teple!A musí mit teplý pelíšek!
Nějaké hračky!
Granule musí mit pořát v misce a vodu taky!
Musíte ho venčit!