close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Velká plemínka

Tibetská doga

30. května 2007 v 14:22 | Klára

Takže jste mě prosili abych sem dala něco o tibetské doze tak to tu máte!!!

ANGLICKÝ NÁZEV:
Tibetan Mastiff
PŮVOD:
Starobylé plemeno, jehož historie začíná před 4000 lety. Ve Střední Asii v Tibetu se ve 3. století před naším letopočtem vyskytovali psi ohromných rozměrů. Byli ceněni pro svoji velikost a statečnost. Marco Polo při své cestě po Číně popisoval psy velikosti osla. Chovala je především aristokracie pro lov a ochranu chrámů. Tibetští mastifové byli také darováni Alexandovi Makedonskému pro lov na lvy a slony. Kvality těchto psů také vysoce uznávali starověcí Římané. Potomci tibetských mastifů se rozšířili po Evropě. Ve své domovině ve Střední Asii a v Himaláji se začali užívat pro pasení a ochranu dobytka.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů. Mohutný pes s těžkou kostrou. Hlava je široká, objemná. Hruď hluboká. Hřbet rovný. Muskulatura dobře vyvinutá. Ocas silný, pokrytý dlouhou a huňatou srstí, přehozený na hřbet.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku
u psů více než 66 cm,
u fen více než 61 cm.
VÁHA:
cca 60 kg (40-90 kg)
SRST:
Srst je drsná, rovná, středně dlouhá s hustou podsadou. Zbarvení: různé odstíny černé, černočervené, tmavě hnědé, zlatavé a šedé.
CHARAKTER:
Tibetský mastif se od ostatních mastifů liší mírnější povahou. Hodí se za domácího společníka. Oddaný je nejen svému pánovi, ale celé rodině.
PÉČE:
Nezbytně potřebuje každodenní fyzickou zátěž.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.2 Molossi, horští psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
TD
ČÍSLO STANDARTU:
230 / 03.05.1990 (Tibet)

http://www.boxer.cz/fcidve/tibetdoga/cedrazedvora.jpgObrázek “http://www.celysvet.cz/stanice/obrazek/chovatelska-stanice-tibetska-doga-hamistu-1.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.http://www.ifauna.cz/clanky/foto/05/16-09-ti1.jpg
Legendy dávných věků praví, že tibetská doga je předkem všech plemen dog a jiných velkých psů.
V Tibetu, v zemi svého původu se používaly k ochraně lidí, zvířat a obydlí. Vlohy pro ráznou ochranu majetku jim zůstaly díky staletím nezměněných podmínek k životu až do 19. století, kdy začaly první importy tohoto plemene do USA, dále západní Evropy a v roce 1990 začal chov i v naší zemi.
Tibetská doga je pes silný, mohutný s velkou hlavou, s bohatým límcem tvořeným delší srstí na krku. Ještě větší mohutnost získá začátkem zimního období, kdy doroste podsada a srst získá patřičný efekt, který využívá jak před mrazem, tak i k zastrašení vetřelce. Tibeťan je také zvláštní ještě svým druPro zvětšení kliknětehým párem očí na hlavě, které nepotřebují nikdy spát Toto plemeno je samostatné, někdy i tvrdohlavé, nesnáší dril a je k věci k vzhledem k velikosti, když člověk svou inteligencí dokáže psa s nadhledem a vtipem zvládnout.
Má rád vyvýšená místa, kde dokáže hodiny pozorovat okolí a hodnotit situaci k potřebné akci.
U tohoto plemene trvá vývin až do tří let, kdy psychicky i fyzicky ukáže své kvality. Jako každé větší plemeno má zvýšený nárok na krmivo a zvolený prostor k pohybu. Určitě to není kotcový pes a to ani na chvíli. Mnohem radši má řetěz, kde může alespoň částečně překvapit útokem nevítané hosty.
http://gangkar.host.sk/bpictures/atisha4m6.jpg
jsou hezký že??????krásné plemínko....................................................................
TOPlist

Australský chrt

18. května 2007 v 14:44 | Klára

Australský chrt (Australian Greyhound)

Australský chrt je inteligentní a energický pes, vyšlechtěný pro hony na klokany. Občas však bývá neposlušný, proto potřebuje být vychováván pevnou a rozhodnou rukou.

AGLICKÝ NÁZEV:
Australian Greyhound, Kangaroo Dog, Kongaroo Hound, Australian Kongaroo Dog)
PŮVOD:
Věří se, že Australský chrt má svůj počátek již kdysi ve starověkém Egyptě, kdy bylo běžnou praxí těla psů také mumifikovat. Mnoho chrtů bylo nalezeno pohřbených uvnitř faraonových pohřebních komor. Od těchto dob popularita tohoto plemene rostla a Australský chrt byl dovezen do Středozemních zemí, a dokonce i do Říma. S rostoucí integrací mezi kontinenty byl Australský chrt dovezen i do Anglie a do Irska. Byl tehdy velice populární a stal se symbolem vládnoucí třídy a šlechty. Australský chrt byl tehdy tolik ceněný především proto, že byl dokonale vybavený pro oblíbenou zábavu šlechty - pro lov. Byl tehdy využíván především pro zaječí hony a od doby krále Jindřicha VIII. Dokázal být jejich nejpopulárnějším účastníkem. Za vlády královny Elizabeth I. byla pravidla těchto honů rozvinuta, byl ze všech konkurenčních chrtů pro svoji rychlost a čilost nejvíce hodnocený. S rostoucí popularitou tohoto plemene brzy vznikl první oficiální klub, který byl založen v Anglii v 19. století. Primárním zájmem bylo zaměření se na zvýšení jejich rychlosti. Toto byly začátky, které vedly k dnešním chrtím závodům v běhu. Testy rychlosti spočívají v honění falešného zajíce, a učinily závody chrtů jednou z nejpopulárnějších aktivit dneška. Popularita jejich závodů tedy byla, je a bude.
Australský chrt byl vyšlechtěný a Austrálii, a to křížením greyhoundů a dirchaundů. Používali se především pro hony na klokany, které v té době velice škodili zemědělskému hospodářství. Klokani během honů byli neuvěřitelně rychlí, proto musel Australský chrt vždy vyvinout velikou rychlost, a navíc být vytrvalý a vynalézavý.
POPIS:
Australský chrt je silný pes s okrouhlými žebry a širokou hrudí. Hlavu má úzkou a dlouhou. Mandlové oči mají temné zabarvení. Uši tenké, stáhnuté dozadu. Končetiny jsou pevné a štíhlé. Ocas má tenký, dlouhý a velmi pružný.
VÝŠKA:
Australský chrt má v kohoutku 68 až 76 cm.
VÁHA:
Australský chrt váží od 24 do 36 kg.
SRST:
Australský chrt má krátkou a hrubou srst. Zbarvení je libovolné, převládá bílé, objevuje se však i celé černé.
CHARAKTER:
Australský chrt je inteligentní, hbitý a energický pes. Občas však bývá neposlušný, proto potřebuje být vychováván pevnou a rozhodnou rukou.
Chovat ho v domácích podmínkách se nedoporučuje. Byl by příliš agresivní a svými loveckými pudy nebezpečný.
PÉČE:
Australský chrt stejně jako ostatní chrti, potřebuje dostatek pravidelného pohybu a vhodné fyzické zátěže. Kromě přiměřené péče o srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Australský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes, závodník a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Chrt.

Atlašský vlčák

18. května 2007 v 14:43 | Klára

Atlašský vlčák (Aidi)

Plemeno je známé již ze středověku, vyšlechtěné kočovníky severní Afriky.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Chin de l'Atlas, Aidi, angl.: Atlas Sheepdog
PŮVOD:
Plemeno je známé již ze středověku, vyšlechtěné kočovníky severní Afriky. Původně byli atlaští vlčáci předurčeni k hlídání a ochraně majetku. Později, v Maroku, je začali využívat pro hlídání ovcí a koz. Atlašský vlčák je známý také jako lovecký pes s velice citlivými smysly. Obyčejně pracuje v páru, se svým pomocníkem.
POPIS:
Výška je 52 až 62 cm, váha okolo 25 kg. Pes je velice pohyblivý a aktivní, s dobře rozvinutým svalstvem. Srst je hrubá, v délce 6 cm, ochraňuje ho od jakéhokoliv počasí. Upřednostňuje se bílá barva, ale setkáváme se i s černou, černě-bílou, rezavou barvou srsti.
VÝŠKA:
K kohoutku má v rozmezí 52 až 62.
VÁHA:
Kolem 25 kg.
SRST:
Srst je hrubá, v délce 6 cm, ochraňuje ho od jakéhokoliv počasí. Upřednostňuje se bílá barva, ale setkáváme se i s černou, černo-bílou, rezavou barvou srsti.
CHARAKTER:
Atlašského ovčáka je dobré chovat raději ve venkovském prostředí, ale jestli mu bude dána možnost projevit své pracovní schopnosti, může žít i ve městě.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.2 Molossi, horští psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
AID
ČÍSLO STANDARDU:
247 / 22.04.1996 (Maroko)

Armant, Egyptský vlčák

18. května 2007 v 14:43 | Klára

Armant, Egyptský vlčák (Armant, Ermenti, Egyptian Sheepdog, Chin de Berger Egyptian)

Armant, Egyptský vlčák, je silný a vytrvalý pes kompaktní postavy. Je odvážný a nebojácný, věrný a oddaný, poslušný a s velkou ochotou vás potěšit. Uplatňuje se především jako hlídací a pastevecký pes s prudší sportovní povahou.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Armant, Ermenti, Egyptian Sheepdog, Chin de Berger Egyptian
PŮVOD:
Armant je plemenem, které původem pochází z Egypta. Vznikl křížením místních egyptských plemen, a to na počátku 19. století, v době vádu napoleonských vojsk. Své pojmenování Armant dostal podle názvu jedné vesnice v Horním Egyptě, ve které byl vyšlechtěn. Využíván byl především na pastvách a k ochraně stád. Mezinárodní kynologická asociace toto plemeno neuznala.
POPIS:
Armant je plemenem pastýřských psů. Je to silný a vytrvalý pes, kompaktní postavy. Hlavu má širokou, se silným čenichem. Oči má malé, okrouhlé, tmavě zbarvené. Čenich je středně velký, k hlavě dobře proporcionální. Nos je černý, nebo zbarvený v závislosti na zbarvení srsti. Krk má středně dlouhý a silný. Hruď má hlubokou a širokou. Tělo je rovní, s dobře podkasaným břichem. Přední končetiny jsou rovné a svalnaté. Zadní končetiny jsou silné, s dobře skloněnými hlezny. Tlapky má malé a kompaktní, s klenutými prsty a silnými polštářky. Ocas je dlouhý, se zatočením nebo ukotvením. Chůze je rychlá, pohyb dobře vyvážený.
VÝŠKA:
Armant má v kohoutku 56 cm.
VÁHA:
Armant má v kohoutku 22 až 27 kg.
SRST:
Armanti má hrubou srst. Zbarvení je černé nebo šedé krupičky s různým základem, připouští se i bílá označení.
CHARAKTER:
Armant je odvážný a nebojácný, věrný a oddaný, poslušný a s velkou ochotou vás potěšit. Uplatňuje se především jako hlídací a pastevecký pes s prudší sportovní povahou.
PÉČE:
Armant, stejně jako ostatní pastýřští psi, potřebuje dostatek pravidelného pohybu a vhodné fyzické zátěže. Kromě přiměřené péče o srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Armant se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Pastýřský pes.

Arežský brak

18. května 2007 v 14:42 | Klára

Arežský brak (Braque dÁriege)

Arežský brak je silný, bystrý, velký, elegantní, přátelský pes.

Francouzský NÁZEV:
Braque d´Ariege, Ariege Pointer, Braque de Toulouse
PŮVOD:
Arežský brak je plemenem vyšlechtěným ve Francii v 19. století. Vznikl křížením španělského a italského braka. Ve 20. století bylo toto plemeno obnoveno, křížením se Saint-germainským a Francouzským brakem, což umožnilo Ariéžského braka poněkud odlehčit a přidat mu rychlost. Své pojmenování získal Ariéžský brak podle kraje, ve kterém byl vyšlechtěn.
POPIS:
Arežský brak je silný, bystrý, velký, elegantní, přátelský pes. Výšku v kohoutku má 58 až 68 cm, váží v rozmezí 25 až 30 kg. K jeho rysům, které připomínají chrta, patří především uši, zkrácené vráskami, závěs na krku, oválné tlapy a hrdé nesení těla. Ocas má nízko posazený, dříve se kupíroval. Srst je krátká, jemná, plošně přiléhající. Zbarvení je bílé s oranžovými nebo kaštanovými skvrnami, častěji však se značkami.
Hlavu má velkou, rovnou, spíše konvexní. Oči jsou velké a dobře otevřené. Uši má nízko posazené, dlouhé a mírně zvrásněné. Čenich je středně dlouhý, směrem k nosu se zužuje. Nos je černý nebo zbarvený v souvislosti dle zbarvení srsti. Krk má dlouhý, s nepatrným lalokem. Hruď je široká a hluboká. Záda má dlouhá a mírně klenutá. Přední končetiny jsou silné, svalnaté a kolmé. Zadní končetiny jsou dobře svalnaté, šlachovité, s dobře umístěnými hlezny. Tlapky má oválné, s klenutými prsty těsně u sebe. Ocas je posazený nízko a krátce zakotven. Pohyb je velmi rychlý a hbitý, s hladkou a uvolněnou chůzí.
VÝŠKA:
Arežský brak má v kohoutku 58 až 68 cm.
VÁHA:
Arežský brak váží v rozmezí 25 až 30 kg.
SRST:
Arežský brak má krátkou srst, jemnou a ploše přiléhající. Zbarvení je: bílé s oranžovými nebo kaštanovými skvrnami, častěji však se značkami.
CHARAKTER:
Arežský brak je živý rozverný a odvážný, navíc velmi milý a roztomilý.
Při pravidelné výchově je to poslušný a spolehlivý pes, v domě bude dobrým společníkem. Zvláštní péči o srst nepotřebuje. Hodí se pro strážní a hlídací službu. Je to neúnavný pracovník, s důkladným hledáním, dobře si vede ve složitém a členitém terénu, někdy však na skot útočí.
PÉČE:
Arežský brak, stejně jako ostatní lovečtí psi, potřebuje dostatek pravidelného pohybu a vhodné fyzické zátěže. Kromě přiměřené péče o srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Arežský brak se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
Není uznaný FCI
ČÍSLO STANDARDU:
(Velká Británie)

Ardenský bouvier

18. května 2007 v 14:42 | Klára

Ardenský bouvier (Bouvier de Ardennes)

Starodávné belgické plemeno pastýřských psů. Je to přítulný pejsek.

ANGLICKÝ NÁZEV:
franc. Bouvier de Ardennes, angl. Ardenes Cattle Dog
PŮVOD:
Starodávné belgické plemeno pastýřských psů. Patří mezi vzácná plemena a v jeho vlasti mu dokonce hrozí vymizení. Předci Ardenského bouviera dali základ takovým plemenům, jako je Flamendský bouvier, ale také bouvier Rulera, Mormana a Pare (nyní již zaniklé). Bouvier je plemeno určené pro pastevectví a hlídání krav.
POPIS:
Pes je střední výšky a vypadá trochu přízemní. Rozměry se vyskytují v široké škále, nevelké druhy mohou mít výšku v kohoutku do 61 cm, váhu okolo 26 kg. Hlava je o nemnoho větší v poměru k tělu. Uši jsou velké a špičaté, vždy postavené směrem nahoru. Uši i ocas se nekupírují. Přední končetiny jsou rovné, zadní s malými zřetelnými úhly ve skloubení. Srst je střední délky
VÝŠKA:
V kohoutku kolem 60 cm.
VÁHA:
Kolem 25 kg.
SRST:
Středně dlouhá.
CHARAKTER:
Je přítulný ke všem členům rodiny, ale k cizím je nedůvěřivý. Vyžaduje pravidelnou fyzickou námahu (zátěž).
PÉČE:
Zvláštní péči nevyžaduje.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 2 - Honáčtí psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
ARD
ČÍSLO STANDARDU:
171 (Belgie)

Anglický ovčácký pes

18. května 2007 v 14:41 | Klára

Anglický ovčácký pes (English Shepherd)

Anglický ovčák je hbitý, rychlý, statný a svalnatý pes, s velkou životní sílou, s vytrvalostí porazit všechny typy terénů. Je vytrvalý, pracovitý, chápající a přívětivý.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Shepherd; čes.: Anglický ovčák
PŮVOD:
Anglický ovčák je potomkem ovčáckých psů ze Skotska a z Nové Anglie. Výsledkem vznikl vytrvalý a pracovitý pes, chápající a přívětivý, přizpůsobený k samostatnému řízení stáda. Dal také možnost vzestupu moderním Koliím a Border koliím.
Anglický ovčák byl po celé generace chován ke všem možným účelům, především jako pracovní farmářský pes. Jejich zodpovědností byla celá řada, od nahánění stád, přes hlídání skladů a zásob, odhánění hmyzu i drobných dravců, po ochranu domova a hlídání dětí. Jedinečná schopnost ovládat všechny typy dobytku a různorodost úkolů je hlavním a definujícím rysem tohoto plemene.
POPIS:
Anglický ovčák je pes střední velikosti, který představuje obraz statné rovnováhy i harmonických proporcí. Je živý a pohotový, výraz jeho tváře prozrazuje vysoký stupeň inteligence. Neboť práce a péče a dohlížení na dobytek je jeho primárním úkolem, jeho fyzické uzpůsobení by mělo být takové, aby mu umožnilo tyto povinnosti splňovat v maximální možné míře. Ocenění typu musí být méně důležité, než vyhodnocení zdraví, povahy a charakteru a zdatnosti, které určují jeho hodnotu. Hladká kombinace jeho schopnosti nezávisle pracovat a touha pracovat společně se svým pánem je hlavním znakem tohoto plemene. Jeho přirozené instinkty mu umožňují provádět jeho práci s minimálním dozorem. Jeho důvěra a odvaha, účelnost a hluboký závazek k pravidlům ho nutí udržovat pořádek ve svém okolí, dokonce i v nepřítomnosti svého pána. Zároveň je silně loajální a vždy si uvědomuje i svého pána, se stálou ochotou ho poslouchat. Není posedlý naháněním, a když není požadovaná žádná práce, je schopný být u pánových nohou v klidu. Můžeme si tedy být jistí, že dobytek nebude při pastvě rušit.
Anglický ovčák má hlavu středně dlouhou, s mírně definovaným stopem, je široká a mezi ušima mírně zakulacená, vzdálenost od konečku nosu ke stopu je zhruba stejně dlouhá, jako vzdálenost mezi stopem a týlem a šířce přes vrchol lebky mezi základy uší. Čenich má mírně širší, není zakončen v bodu. Nos má plně zabarvený, černý, jasně tmaví psi mohou mít hnědě zbarvený nos. Oči má hnědé, mírně zakulacené a mírně šikmo posazené, vyjadřují silně inteligentní výraz. Uši má typicky daleko od sebe posazené, stojící mírně ven. Krk má silný a klenutý. Tělo má silné, hruď je hluboká, dosahuje až k loktům. Tělo je mírně delší, než vysoké. Hruď je mírně široká. Přední končetiny má při pohledu zpředu rovné. Zadní končetiny má svalnaté, mají dobrou kostní strukturu, dobře odděleně posazené, mírně zahnuté. Tlapky má oválné a kompaktní, s dobře klenutými prsty u sebe. Ocas je mírně delší, se zatočením na konci. Jeho nesení se může lišit, ale upřednostňuje se, aby ve stavu klidu byl držený nízko. Chůzi má při pohledu zpředu v rychlém klusu, přední tlapky má blízko sebe, avšak nepřekrývají se. Chůze by měla dávat dojem schopnosti okamžité změny směru. Chůze i pohyb jsou hladké, bez kostrbatosti. Správná srst Anglického ovčáka by měla vyžadovat jen málo čištění.
Převládají 4 barevné varianty:
1.) černé se světle hnědými skvrnami,
2.) trojbarevné - černé, světle hnědé a bílé,
3.) černo bílé,
4.) sobolí a bílá.
Černá maska je přijatelná, v jakémkoliv vzoru.
VÝŠKA:
Anglický ovčák má v kohoutku 45 až 60 cm, upřednostňuje se 47 až 55 cm.
VÁHA:
Anglický ovčák
SRST:
Anglický ovčák má středně dlouhou srst, rovnou, zvlněnou, nebo kadeřavou. Je počasí i špíně odolná, se sezónním podsrstím. Na hlavě, vnější straně uší, na přední části předních končetin a pod koleny je srst krátká a hladká. Zadní části předních končetin jsou mírně pernaté. "Kalhotky" má mírně zaplněné. Ocas je chocholovitý. Nadměrně těžká hříva či ozdoba na krku a na hrudi je nežádoucí.
CHARAKTER:
Anglický ovčák je hbitý, rychlý, statný a svalnatý pes, s velkou životní sílou, s vytrvalostí porazit všechny typy terénů. Má bystré smysly a může najít a přitáhnout ztracená nebo zraněná zvířata.
PÉČE:
Anglický ovčák se v domě cítí výborně, potřebuje však dostatek pravidelné fyzické zátěže. Také nezapomínejte na pravidelnou péči o srst.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický ovčák se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Ovčácký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Ovčácký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.

Anglický mastif

18. května 2007 v 14:41 | Klára

Anglický mastif (English Mastiff)

Anglického Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách…

ANGLICKÝ NÁZEV:
English Mastiff
PŮVOD:
Dávnověké plemeno dogovitých psů. Mohutné Moloské dogy dle dobových pramenů zápasily již v období starověkého Říma v arénách s gladiátory, lvy, tygry a medvědy. Doprovázely také římské legie během jejich dlouhých pochodů. Mastifové se využívali pro ochranu domu, dvora a zvířat chovatele, a ve středověku pro lov velké zvěře. Předci Mastifa působili pravděpodobně již za doby Julia Césara v Bretani, avšak prokazatelný důkaz nám o tom chybí. Po druhé světové válce bylo toto plemeno ve Velké Británii na hranici vyhynutí. V dnešní době vidíme Mastifa velmi zřídka, a to především v USA a Velké Británii.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Jako druhé označení se používá "anglický mastif".
V jeho vzhledu převažuje úměrnost a mohutná stavba těla. Je to velký a těžký pes, je to nejtěžší plemeno světa, jedinci váží kolem 150 až 160 kg. Tělo je masivní, přiměřeně rostlé. Hlava větší, široká, kvadratická, velmi hluboká, s kratším čenichem. Na čele se zřídka tvoří vrásky. Na krátké hlave dominuje černá maska. Uši jsou delší, přiléhající k lícím, visící. Hřbet a břicho široké, hrudník hluboký, svaly silné. Končetiny jsou svalnaté, se silnými kostmi a sevřenými prsty. Ocas vysoko nasazený, dosahující k hleznům, nesmí být nesen nad horizontální linií.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů více než 76 cm,
pro feny více než 70 cm.
VÁHA:
Více než 70 kg. (standadt FCI váhu neuvádí).
SRST:
Srst je krátká a přiléhavá, s měkkým podsrstím, meruňkové, stříbřité, žluté, žlutě žíhané barvě, meruňkově žíhané barvy. Maska a uši jsou černé.
CHARAKTER:
Velmi klidný, nevzrušivý a sebejistý pes. Skoro nic ho nevyvede z míry. Je dobrý a oddaný svému panu pes. Má rád společnost. Je to spolehlivý hlídač. Velmi málo štěká. Poslušný a inteligentní.
PÉČE:
Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách. Nejlépe se bude cítit tam, kde bude pohodlí a opravdu dostatek místa. Dospělý mastif má střední potřebu pohybu. Stačí několik krátkých procházek denně a několi procházek bez vodítka týdně. Pro velké rozměry mohou u Mastifa vznikat záněty kosterní soustavy. Proto zdraví svého chovance pozorně sledujte. V období vývoje se nesmí příliš unavovat, aby nedošlo k poškození kostí a salů.
Není příliš náročná.
PŮVODNÍ VYUŽITÍ:
Lovecký a hlídací pes
SOUČÁSNÉ VYUŽITÍ:
Rodinný nebo hlídací pes.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.1 - Dogovití molossové.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
EM
ČÍSLO STANDARDU:
264 / 24.06.1987 (Velká Britanie)
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO STANDARDU:
24.06.1987

TOPlist

Anglický chrt

18. května 2007 v 14:40 | Klára

Anglický chrt (Greyhound)

Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem. Má pozoruhodnou životní sílu a výdrž.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Greyhound
PŮVOD:
Předci Anglického chrta byli známí již před pěti tisíci lety a pocházejí ze severní Afriky. Dávná vyobrazení psů, velice podobných Anglickému chrtovi, nacházíme již na basreliéfech ze starověkého Egypta. Plemeno, které se vyvinulo v izolaci pouštní krajiny, bez míšení s jinými plemeny, se totiž od starověku téměř nezměnilo. V Anglii se objevilo v raném středověku a jeho smečky, používané ke štvaní zvěře a později k chrtím závodům, se staly velmi oblíbené.
POPIS:
První klub organizující chrtí dostihy byl založen roku 1776 v Norfolku. Anglický chrt je chován i v jiných evropských zemích a také v Severní a Jižní Americe, poměrně hodně jejich také v Rusku. Anglický chrt (Greyhound) je elegantní a nápadně štíhlý pes, pevné konstituce, ušlechtilých proporcí i linie. Při běhu dosahuje rychlosti 60 km/h. Disponuje nevyčerpatelnou zásobou energie. Hlavu má dlouhou a suchou, s plochou mozkovnou. Oči jsou tmavé, s klidným výrazem. Uši má malé, úzké, ve tvaru plátků růže, s krátkou a měkkou srstí. Hruď je hluboká a mohutná. Hřbet protáhlý, široký a rovný. Ocas je dlouhý, šavlovitě zahnutý, nízko nasazený, u kořene silný, postupně se zužuje.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 71 až 76 cm.
Fena má v kohoutku 68 až 71 cm.
VÁHA:
Standard FCI váhu neuvádí.
SRST:
Anglický chrt má srst jemnou a přiléhající. Zbarvení je: černé, bílé, rezavé, rezavě hnědé, modré, plavé, žíhané nebo kterákoliv z těchto barev kombinovaná s bílou.
CHARAKTER:
Je charakteristický pozoruhodnou životní sílou a výdrží. Anglický chrt je inteligentní, jemný a laskavý pes, s dobráckým, přítulným a oddaným charakterem, milujícím děti.
PÉČE:
Pro zachování dobré kondice je nezbytný pravidelný trénink a fyzická zátěž.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 3 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
G
ČÍSLO STANDARDU:
158/ 03. 06. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987

Anglický buldok starého typu

18. května 2007 v 14:39 | Klára

Anglický buldok starého typu (Olde English Bulldogge)

Anglický buldok starého typu je silný pes kompaktní konstituce s dobře vyvinutou muskulaturou. Je to poddajný, avšak velice schopný, ochranářský, nebojácný a atletický pes, divokého vzhledu. Ke své rodině je však velice přátelský a je velmi oddaným společníkem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Olde English Bulldogge; čes.: Anglický buldok starého typu
PŮVOD:
Anglický buldok starého typu je dosti nové a velmi vzácné plemeno, které vyšlechtil David Leavitt, Vzniklo křížením z jedné poloviny Anglického bulldoka (English bulldog) a z druhé poloviny plemen, jako je Bulmastif (Bullmastif, Pitbull (Pit Bull) a Americký buldok (American Bulldobg). V roce 1971 se stal rozčarovaný Americkými buldoky díky jejich plemenným problémům a dýchacím poruchám. Zjistil totiž, že nevypadají a nejsou jako jejich předci, kteří byli zdravější a méně extrémní. Davidovým cílem bylo vyprodukovat psy, kteří by měli vzhled Anglického buldoka v 18. století, s temperamentem těch dnešních, avšak bez poruch dýchání nebo dalších elementů, ke kterým mají dnešní Angličtí buldokové sklon. Toto plemeno již problémy s dýcháním nemá. Nikdy však nebudou jako lovečtí psi, kteří jsou schopní běžet na míle daleko navzdory tomu nejletnějšímu žáru, ale jsou třikrát lepší, než vyhrazený moderní buldok. Porody císařským řezem u tohoto plemene nejsou nezbytné. David říká, že právě nyní dosahuje svého cíle: Vyprodukovat buldoka se zdravím a temperamentem, který bude sloužit lidem, namísto aby oni sloužili jemu. Plemeno je uznané IOEBA, NKC, CKC, APRI.
POPIS:
Anglický buldok starého typu by měl být živý a pohotový pes, se souměrným, dobře proporcionálním tělem.
Hlavu má velkou a čtvercovou, k tělu však proporcionální, mezi očima je hluboce zapadlá, čelo prodlužující, mírně svraštělá. Čelistní svaly jsou silné. Jeho dolní čelist je vyhrnutá a vyčnívá. Skus je čtvercový, s předkusem, a dolními velkými špičáky. Oči má nízko a široce posazené. Čelo má ploché, čenich krátký a široký. Uši má buď ve tvaru růže nebo západkovité, měly by být vysoce a široce posazené. Ušní lalok má mít 2 rýhy. Krk by měl být krátký a téměř tak široký, jako hlava, zatímco ramena má velmi široká a svalnatá. Přední končetiny mohou být mírně skloněné nebo rovné. Žebra by měla být dobře zakulacená. Hruď je široká a hluboká. Záda jsou krátká, mírně klenutá a silná. Břicho je dobře podkasané nahoru. Zadní končetiny mají stehna velmi svalnatá. Ocas musí být rovný.
VÝŠKA:
Anglický buldok starého typu má v kohoutku 41 cm a více.
VÁHA:
Anglický buldok starého typu má hmotnost 23 kg a více.
SRST:
Anglický buldok starého typu má srst krátkou, přiléhající a středně jemnou. Zbarvení je šedé, černé, červeně skvrnité, skvrnité na bílém, srnčím, červeném nebo černém základě nebo s bílou. Růžově zbarvený nos nebo růžové oční linky jsou nevhodné, nejsou však příčinou diskvalifikace. Srst má krátkou, přiléhající a středně jemnou. Zbarvení zahrnuje červené, šedé nebo černé skvrny.
CHARAKTER:
Anglický buldok starého typu je povahou kamarádský, má však vzhled zápasníka. Je to poddajný, avšak velice schopný, ochranářský, nebojácný a atletický pes, divokého vzhledu. Je odvážný a odhodlaný, smělý a přátelský ke své rodině i jejich přátelům. Tomu, kdo ohrozí jeho pána a majetek je však nebojácným protivníkem. Nepřátelství k cizincům není považováno za chybu, je to však velice neobvyklé. Je to pes, který je tak horlivý Vás potěšit, že se může ve snaze udělat cokoliv, co je po něm požadované, velice přepínat. Fenky jsou často více teritoriální, ochranářské a vlastnické, než psi.
Anglický buldok starého typu rád žvýká, měl by proto být zásobován spoustou hraček a kostí. Hračky z kostí či kaučuku jsou vysoce doporučované. Toto plemeno inklinuje ke slintání a brindání. Přizpůsobí se každému životnímu stylu, měl by však být chráněn před příliš vysokou teplotou i mrazem.
PÉČE:
Anglický buldok starého typu, pokud je držený v neustál dobré kondici, může to být aktivní pes, nicméně jsou šťastnější jen při mírném cvičení. Mohou setrvávat v relativně dobrém tvaru a svalovém tónu i s jen lehkým cvičením. Je to přirozeně pomalé plemeno, kvůli jejich jedinečné struktuře a stavbě těla by neměli být svádění ke skákání a k provozování usilovných cvičení, a to především jako malá štěňata.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický buldok starého typu se průměrně dožívá 11 let a více.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznané plemeno.
Sekce - Mastif.

Anatolský pastevecký pes

18. května 2007 v 14:39 | Klára

Anatolský pastevecký pes (Coban Cöpegi)

Anatolský pastevecký pes je proporcionálně rostlý, s dobře vyvinutým svalstvem.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Anatolia Shepherd Dog, Anatolian Karabash Dog, Coban Cöpegi
PŮVOD:
Toto plemeno je známé již od dávných dob. Předpokládá se, že předkové Karabaše kdysi dokonce bojovali se lvy, neboť v dávných dobách na Anatolijské planině v Malé Asii vládli ohromní psi s masivním hlavami, kteří se využívali pro lov lvů. Psi zanechali na asyrských basreliéfech svůj obraz bojových psů. Nyní se Karabaši uplatňují jako pastýřští psi pro ochranu stáda. Jsou zvyklí žít na ulici po celý rok a schopní si samostatně shánět žrádlo, například rozštípáním syslích nor.
POPIS:
Anatolský pastevecký pes je proporcionálně rostlý, s dobře vyvinutým svalstvem. Výšku v kohoutku má v rozmezí 71 až 81 cm, váhu kolem 40 až 65 kg. Lebka je široká, velká. Má černé, zlehka visící pysky. Čelisti jsou silné. Přechod od čela k čumáku je přiměřeně zvýrazněn. Ocas má vysoko posazený, v klidném stavu zlehka ohnutý. Při vzrušení je zatočen vzhůru do kola a dotýká se zad. Tlapy jsou silné, se sevřenými palci. Barva: všechny odstíny sobolího zabarvení, setkáváme se i s bílou, na čumáku s povinnou černou maskou.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 74 až 81 cm.
Fena má v kohoutku 71 až 79 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 50 až 65 kg.
Fena váží v rozmezí 40 až 55 kg.
SRST:
Krátká a drsná. Barva: všechny odstíny sobolího zabarvení, setkáváme se i s bílou, na čumáku s povinnou černou maskou.
CHARAKTER:
Pes je velice chytrý a odvážný. Přestože je nezávislý, rychle a dobře se učí. Není agresivní. Karabaš je inteligentní a opatrný. Povahově je velice nedůvěřivý, proto patří vždy pouze jednomu hospodáři a je nutné regulovat jeho styk s okolními lidmi, rodinou a dětmi. Jsou velmi nedůvěřivý k cizím lidem. Karabaši se nehodí pro městský chov.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 2.2 Molossi, horští psi.
Bez pracovních zkoušek.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
APP
ČÍSLO STANDARDU:
331 / 06.06.1989 (Turecko)

Americký modrý gaskoňský chrt

18. května 2007 v 14:38 | Klára

Americký modrý gaskoňský chrt (American Blue Gascon Hound)

Americký modrý gaskoňský chrt je lovecký pes, schopný práce v těch nejobtížnějších terénech. Má vynikající čich, obrovskou životní sílu a táhlý, hluboce zvonivý hlas. Působí dojmem noblesního a silného zvířete, s pohledem zračícím inteligenci a výdrž.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: American Blue Gascon Hound; čes.: Americký modrý gaskoňský chrt
PŮVOD:
Americký modrý gaskoňský chrt je významným plemenem, které má své kořeny ve Francii.
POPIS:
Americký modrý gaskoňský chrt je vyšší formou loveckého psa, který je schopný přizpůsobení se v těch nejobtíženějších terénech. Je charakteristický svým vynikajícím čichem, životní sílou, čilostí, toužebného a táhlého hlubokého hlasu, který využívá během dlouhých lovů. Je plemenem, které se žádnému jinému nepodobá.
Americký modrý gaskoňský chrt má lebku velkou, robustní a dosti širokou, v týlu mírně oválnou, s velmi nepatrně uvolněnou kůží nebo rýhami, je čistě zformovaná s velmi definovaným stopem. Čenich má dosti dlouhý a těžký, s převislými pysky. Chřípí má velká, dobře vyvinutá a vždy černá. Uši má dosti dlouhé, dosti úzké a tenké, na koncích zašpičatělé, jsou srolovaně svěšené, nejsou posazené příliš nízko, dávají hlavě úzký vzhled. Oči má téměř kulaté, jsou vždy tmavě hnědé nebo černé, nejsou hluboko posazené. Krk má středně dlouhý, silný a svalnatý, mírně kulatý, s minimálním lalokem. Ramena má silně modelovaná, poněkud skloněná a volná v pohybu. Hruď je velká, značně široká i hluboká. Záda jsou mírně delší, když je hlava držena vysoko, jsou směrem od kohoutku k zadečku jsou skloněná, měla by být silná a svalnatá. Ocas je posazený v linii mírně pod zády, je středně dlouhý, dobře osrstěný, nošený vysoko v šavlovitém zatočení. Stehna má plná a dobře svalnatá. Zadní končetiny má široké, od kyčlí ke kolenům dobře svalnaté, spíše dlouhé a šlachovité. Tlapky má kompaktní, se silnými prsty, jsou mírně oválné a značí rychlost.
VÝŠKA:
Pes má výšku v rameni 67 až 74,5 cm.
Fena má výšku rameni 62 až 70 cm.
VÁHA:
Pes váží minimálně 40 kilogramů.
Fena váží minimálně 34 kilogramů.
SRST:
Americký modrý gaskoňský chrt má dosti krátkou srst, je však velmi silná a hustá a nepřízni počasí značně odolná. Štěňata se rodí vždy bílá, s černou značkou, a jejich zbarvení postupně s věkem tmavne. Všeobecně uznávaná moderní genetická znalost dědičnosti a plemene, uznává následující povolená zbarvení: všechna modrá, tříslově upravená a černé na modrém značení. Značení nesmějí přesahovat 30% zbarvení těla. Zbarvení jsou vždy tmavších odstínů, zahrnující modré skvrny, ocelově modré grošované, modro černé nebo našedivělé.
CHARAKTER:
Americký modrý gaskoňský chrt působí dojmem noblesního a silného zvířete, s pohledem zračícím inteligenci a výdrž. Je to především lovecký pes, který je schopný práce v rozmanitých a těžko schůdných terénech. Je charakteristický svým táhlým hluboce zvonivým hlasem.
Americký modrý gaskoňský chrt je připraven pronásledovat pumy i lišky, nevynechá jakýkoliv jiný zápas. Je silný, hazardní a k lovu svými vlastnostmi dobře obdařený. Ve své lovecké vášni je neudržitelný, ke každému lovci se však nehodí. Uznává svého majitele a jeho přátele, k cizím a nepovolaným lidem je však velice odměřený. Dobře se hodí pro stráž a hlídací službu.
PÉČE:
Americký modrý gaskoňský chrt je loveckým psem, který potřebuje zajistit dostatek pohybových aktivit a dlouhé procházky.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Americký modrý gaskoňský chrt se průměrně dožívá 12-14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Neuznaná plemena.
ČÍSLO STANDARDU:
Velká Británie

Aljašský malamut

18. května 2007 v 14:37 | Klára

Aljašský malamut (Alaskan Malamute)

Aljašský malamut je využívaný ke sportovním závodům v saňových spřeženích. Malamut je velmi podobný vlku, jeho pohled je však upřímný a dobrosrdečný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Alaskan Malamute
PŮVOD:
Severský pes, známý z dřívějších časů. Plemeno pochází z Aljašky a z arktických oblastí Kanady. Svoje jméno dostal od původních domorodců Aljašky, kteří plemena Malamutů odedávna využívali jako základní prostředek ke svému přesunu.
POPIS:
Aljašský malamut má silnou kostru s mohutnou skladbou svalstva. Výška v kohoutku je 58 až 63 cm, váha 34 až 38 kg. Tělo je zlehka prodloužené, má silný krk, hlubokou hruď a rovná záda. Končetiny jsou silné a pevné. Hlava je široká a velká, nikoliv však hrubá. Čumák je objemný a protažený. Temné oči mají mandlový tvar. Uši jsou stojaté, trojúhelníkové. Čenich nosu je černý, u zrzavě-žlutých Malamutů je hnědý. Pyšný ocas je položen vysoko, v klidném stavu je otočen na záda. Barva je různorodá a v široké škále: od světle našedlé do černé, od zlatavé do hnědé. Břicho a spodní část končetin je bílá. Na čumáku shledáváme bílé značky v podobě masky a oček. Pro souvislé zabarvení je povolená pouze barva bílá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 63 cm.
Fena má v kohoutku 58 cm.
VÁHA:
Pes váží v kolem 38 kg.
Fena váží kolem 34 kg.
SRST:
Středně dlouhá. Porost srsti ochraňuje Malamuta v jakémkoliv počasí.
CHARAKTER:
Na konci 19. století se účastní sportovních závodů v saňových spřeženích, a to i pod vedením dětí. Malamut je velmi podobný vlku, jeho pohled je však upřímný a dobrosrdečný. Je to překrásný pracující pes, věrný svému majiteli. Je velice společenský, s dětmi se snáší velmi dobře. Vyznačuje se odolností a spolehlivostí.
PÉČE:
Pro ochranu zdraví je nutné seriozní fyzické zatížení.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severské tažné plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AM
ČÍSLO STANDARDU:
243 / 1995 (USA)

Historie vzniku plemene...
Je to nejbližší příbuzný Sibiřského husky. Jsou si tak podobní, že neodborník je od sebe jen velmi těžko rozliší. Již více než než 200 let obě plemena chová jeden ze severských národů - čukčové.

Původní vlastí plemene bylo pobřeží zálivu Cocebu v Beringově moři. Aljašský malamut je domácí pes kmene malamutů.. Největšího rozmachu tohoto plemene došlo v dobách "Zlaté horečky", kdy tito hledači potřebovali velké množství tažných psů. Od těchto dob zájem o toto plemeno jen a jen vzrůstá. Od roku 1926 se chovem a šlechtěním zabývali profesionální kynologové. Hlavní důraz byl kladen především na zachování vynikajících pracovních vlastností plemene. Až do dnes se Ajlašský malamut využívá jako tažný pes, který je schopen utáhnout těžké saně ve psích spřeženích , a to i na velmi dlouhé vzdálenosti. Zvláště je ceněn vůdčí pes těchto spřežení. Je velice chytrý a dokáže propočítat síly ostatních tažných psů a dělat odpočinkové přestávky přesně ve chvíli jejich potřeby.

Alapažský čistokrevný buldok

18. května 2007 v 14:37 | Klára

Alapažský čistokrevný buldok (Alapaha Blue Blood Bulldog)

Atletický, aktivní pes, vyžadující dlouhé procházky.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Alapaha Blue Blood Bulldog
PŮVOD:
Toto plemeno bylo vyšlechtěno na konci 19.století v Jižní Georgii v USA. Chovali je plantážníci amerického jihu, kteří jej nazývali buldokem modré krve a používali na ochranu panství a plantáží.
POPIS:
Alapažský buldok je výkonný pes s velice dobře vyvinutým svalstvem těla. Výška v kohoutku je 61 cm, váha 47 kg. Feny jsou většinou lehčí (mají okolo 34 kg). Hlava je široká, čumák obstojně dlouhý. Uši má svěšené. Ocas a uši se nikdy nekupírují. Bary je černé, bílé, bílo-mramorové, temně-žluté, zrzavě-bílé nebo skvrnité.
VÝŠKA:
V kohoutku má 61 cm.
VÁHA:
Asi 47 kg.
SRST:
Krátká, drsná. Bary je černé, bílé, bílo-mramorové, temně-žluté, zrzavě-bílé nebo skvrnité.
CHARAKTER:
Buldok se vyznačuje svojí věrností, oddaností a bystrostí. Dle tvrzení majitelů, jsou tito buldoci agresivní pouze při napadení a není potřeba držet je na řetěze při ochraně statku.
PLEMENO:
Služební pes.

Akita-inu

18. května 2007 v 14:36 | Klára

Akita-inu (Japanese Akita)

Plemeno Akita-inu vyšlechtěné v 17. století v Japonsku pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Je to zdrženlivý a hrdý pes s nezávislými mravy.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Akita Inu, Japanese Akita
PŮVOD:
Plemeno vypěstovali v Japonsku v 17.století především pro hon na divočáky, laně a černé medvědy. Tyto psi byli šlechtěni před více jak 300 lety na ostrově Honců, v dynastii Akita (odtud jejich název), ale přesný původ plemene je nejasný. Později, za účelem zachování druhu, se Akita-inu používá na hony. Psí zápasy byly zastaveny. Na konci 20. století se představitelé tohoto plemene úspěšně umístili na výstavách, probíhajících v USA a Velké Británii.
POPIS:
Akita-inu se odlišuje od řady ostatních špiců Japonska svým větším vzrůstem. Jejich výška v kohoutku dosahuje 58 až 70 cm, váha 35 až 50 kg. Je to užitečný pes, dobře stavěný. Tělo je široké, svalnaté, s hlubokou hrudí. Objemná hlava má široké čelo s pevným přechodem na čumák. Čumák je zaostřen, hřbet nosu má krátký. Čenich nosu je velký, černě zbarvený, u světlých psů bývá růžový. Oči trojúhelníkového tvaru jsou temně hnědé. Uši široce postavené, stojaté. Tlapy velké, se semknutými prsty a pevnými poduškami. Ocas je dlouhý, při skoku se drží přehozený na záda a stočený do kruhu, ale nikdy se nejeví jako uzavřený. Srst je pevná, s hustým a měkkým základem. Na pohled je Akita-inu podobná na Čau-čau, má však o něco kratší srst. Barva srsti: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezava. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 64 až 70 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 64 cm.
VÁHA:
V rozmezí 35 až 50 kg.
SRST:
Pevná, s hustým, měkkým základem. Barva: pepř a sůl, buď čistá nebo začerněná, bělavá nebo přecházející do rezavé. Dovolují se bílé skvrny, pouze však malé velikosti.
CHARAKTER:
Akita-inu je zdrženlivý, hrdý pes s nezávislými mravy. Může být vynikající hlídač, lehce se cvičí, i když je připraven na zuřivý útok. Velkolepě plave díky plovoucím blánám mezi prsty.
PÉČE:
Vyžaduje dlouhé procházky.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 5 - Asijský špic a příbuzná plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AI
ČÍSLO STANDARDU:
255 / 16.07.1992 (Japonsko)

Akbaš

18. května 2007 v 14:36 | Klára

Akbaš (Akbash Dog)

Akbaš je turecký pastýřský pes. Srst je dvou druhů: krátká a dlouhá, s dobře vyvinutým podrostem, vždy bílého odstínu.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Akbash Dog
PŮVOD:
Plemeno pochází z Turecka. Předci Akbaše se dostali do Malé Asie spolu s pocestnými z východu ve středověku a utiskovali místní chovatele ovcí. Mezi předky plemene se zkoumaly přednosti a nejsilněji vyšel jejich vnější vzhled a dlouhonohost. Bílí Akbaši se pěstují v Malé Asii již více jak tisíc let. Bílá barva umožňuje pastevci lépe odlišit psa ve stádu vlků
POPIS:
Výška psů v kohoutku je 71 až 86 cm, váha od 40 do 65 kg. Srst je dvou druhů: krátká a dlouhá, s dobře vyvinutým podrostem, vždy bílého odstínu. Psi s krátkou přiléhající srstí klamavě vypadají trochu slaběji.
VÝŠKA:
V kohoutku má 71 až 86 cm
VÁHA:
40 až 65 kg
SRST:
Krátká i dlouhá.
CHARAKTER:
Akbaš je předvídavý a opatrný, rychle se orientuje v situaci, je nucen zcela samostatně ochránit stádo. Je vhodný jako hlídací i jako služební pes. Chovat ho jako miláčka rodiny se však nedoporučuje.
PLEMENO:
Pastýřský pes.

Erdelteriér

18. května 2007 v 14:35 | Klára

Airedale terier (Erdelteriér)

Airedale Terrier - největší mezi teriéry. S úspěchem vystupuje na výstavách.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Airedale Terrier, Erdelteriér
PŮVOD:
Jde o plemeno služebních psů, vyšlechtěné ve druhé polovině 19.století ve Velké Británii, v hrabství Yorkschir, v údolí řeky Eir, od které také dostalo svoje pojmenování.
V roce 1882 bylo plemeno poprvé zapsáno do plemenných knih města Birminghamu. Na formování plemene se možná podílel Otterhaund a některá jiná plemena starých anglických loveckých psů. Předci Airedale Terriera se drželi pro hon jezevce, králíka a jiné zvěře a pro boj s malými dravci. Ale nádherné vrozené schopnosti časem zmizely. Teď je to spíše služebních pes, vykonávající i několik vojenských povolání, například záchranáře, spojaře, pátracího psa, minohledače. V době míru se využívají pro vyhledávání na celnicích a také jako sportovní psi. S úspěchem vystupuje na výstavách.
POPIS:
Airedale Terrier je největší mezi teriéry. Je kompaktní postavy, svaly jsou vyvinuté. Hlava je dlouhá, suchá, klínovitá, s plochými lícními kostmi. Uši jsou nevelké, trojúhelníkové, visí na chrupavkách. Končetiny jsou rovné, stojící vedle sebe. Ocas je posazený vysoko, držící se vzhůru.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 58 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 56 až 59 cm.
VÁHA:
Kolem 25 kg.
SRST:
Srst je hustá, pevná, drátkovitá. Zbarvení: rezavě hnědé s černými, záda jsou černá nebo šedá. Airedali se pouze trimují.
CHARAKTER:
Je to aktivní, temperamentní, chytrý a odměřený pes. Vynikající plavec. Mezi teriéry se Airedale Terrier projevuje jako pes, který se nejvíce hodí pro výcvik. Vhodný je pro strážní i hlídací službu.
PÉČE:
Pro účast na výstavách je nutné psa přiměřeně trimovat.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Velcí a střední teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AT
ČÍSLO STANDARDU:
7 / 24.06.1987 (Velká Britanie)

Afgánský chrt

18. května 2007 v 14:34 | Klára

Afgánský chrt (Afghan Hound)

Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Afghan Hound
PŮVOD:
Afgánský chrt je plemenem existujícím již několik tisíciletí. Byl vyšlechtěn v Afghánistánu, křížením Afgánského původního loveckého chrta s Perským chrtem - Salukou. Na konci 19. století jej dovezli do Velké Británie, kde byl v roce 1907 utvrzen standard tohoto plemene. Tam také v roce 1926 vznikl první "Klub milovníků afgánského chrta".
POPIS:
Afgánský chrt má exotický zevnějšek, majestátní ocas a grandiózní pohyb. Je plný síly a důstojnosti, má nezávislý charakter - to je Afgán. Afgánský chrt je dostatečně vysoký pes, výška v kohoutku je u psů 65 až 75 cm, u feny 60 až 65 cm, váha se pohybuje v rozmezí 23 až 28 kg, má pevnou a silnou postavu. Hlava je nadstavená, v prodloužené linii. Uši má dlouhé a visící, přiléhající k hlavě, pokryté velmi dlouhými, hedvábnými chlupy. Oči jsou trojúhelníkového tvaru, východního rázu, jsou temné, někdy s nazlátlým odstínem. Čenich nosu je černý, u světle zbarvených psů může být i temně-hnědý. Ne příliš krátký ocas je zakončen smyčkou. Afgánský chrt má krásnou, rovnou, honosnou a hedvábnou srst, která stojící postavu Afgána krásně a důstojně rámuje. Tlapy jsou touto hustou srstí dobře kryté, srst vytváří jakési "cvičky". Zbarvení je různorodé: jedno-, dvou-, trojbarevné. Pes může mít černou masku nebo polomasku s brýlemi, může však být i bez masky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 74 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 69 cm.
VÁHA:
Afgánský chrt váží v rozmezí 23 až 27 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
SRST:
Afhánský chrt má krásně vznešenou, hedvábnou a rovnou srst, která na zádech, bocích a zadečku má velmi jemnou strukturu. Na přední straně hlavy má srst krátkou, na zadní je dlouhá, zřetelně dobře splývající. Všechny barvy srsti jsou přijatelné.
CHARAKTER:
Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků, žijících v poušti. Je nezávislý, avšak zdrženlivý a přívětivý k dětem. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.
PÉČE:
Afgánský chrt vyžaduje tvrdé, ale laskavé výzvy a povely a zvýšené fyzické zátěže. Má rád delší procházky a větší prostor. Srst potřebuje soustavnou péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Afgánský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený k nahánění vysoké zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Hlídač a společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 1 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AF
ČÍSLO STANDARDU:
228/ 22. 11. 2004 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
09. 11. 2004
POZNÁMKA:
Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

 
 

Reklama