Trpasličí plemena
14. května 2007 v 15:23 | Klára
Boloňský psík (Bolognese)
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bolognese; fr.: Bichon Bolognese; čes.: Boloňský psík, Boloňský bišon
PŮVOD:
Boloňský psík byl vyšlechtěn v roce 1978 v Rusku. Vznikl křížením Francouzských bišonů s Ši-tzu a Trpasličím pudlem. Jejich šlechtěním se zabývají ruští chovatelé psů. Jeho původ je spletený a propojený s Maltézáčkem, neboť jeho vzdálenými předky jsou, stejně jako předci Maltézáčka, malí pejsci zmínění již Aristotelem pod latinským označením "canes melitenses". Boloňský psík byl známý již v době římské éry, objevoval se především mezi přijímanými dary po celou dobu této slavné éry. Cosmo di Medici dovezl nejméně 8 těchto pejsků do Bruselu, jako dar belgickým šlechticům. Král Španělska, Filip II. poté, co dva Boloňáčky obdržel darem od vévody d´Este, napsal v děkovném dopise svému dárci, že "tito dva malí psíci jsou tím nejkrásnějším královským darem, které může panovník obdržet". Boloňský psík je také zobrazen na obrazech takových mistrů, jako byli Tizian, Pierre Breughel, Goya.
POPIS:
Boloňský psík je malý, zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý čistě bílou, chmýřovitě načechranou srstí. Jde o plemeno malých společenských psů.
Boloňský psík je čtvercově stavěný, délka těla se rovná jeho výšce v kohoutku.
Lebka je mírně vejčitého tvaru, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je s čenichem ve stejné linii, z pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Linie čenichu je rovná, postranní části čenichu jsou obdobné, takže přední část čenich tvoří jakoby čtverec. Délka čenich u se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavě okrové barvy. Uši jsou visící, volně přiléhající k hlavě. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Tělo je čtvercového tvaru, délka těla měřená od ramen po záď se rovná výšce v kohoutku. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 27 až 30 cm.
Fena má v kohoutku 25 až 28 cm.
VÁHA:
Boloňský psík váží v rozmezí 2,5 až 4 kg.
SRST:
Boloňský psík má po celém těle od hlavy po ocas srst jemnou, hedvábnou a stejně dlouhou, pouze na čenich je kratší. Je načechraná v měkkých kudrlinkách a dosti chmýřovitá, nepřiléhá, nikdy však nevytváří proužky.
Přiznané zbarvení je čistě bílé, bez jakýchkoliv skvrn či odstínů.
CHARAKTER:
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Můžeme však také říci, že není ani příliš živý, ani příliš pomalý. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí, k cizím lidem je však trochu nedůvěřivý. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter. Je to veselý a milý společník, který se dokáže přizpůsobit každému prostředí i situaci. Miluje procházky, ne však na vlastní pěst, ale vždy v doprovodu svého pána. Je velice vázaný na všechny členy své rodiny, nádherně se cítí mezi dětmi.
PÉČE:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat. Jen tak bude Váš chovanc zdravý a veselý. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 - Bišonci
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BP
ČÍSLO STANDARDU:
196/ 20. 04. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 11. 1989



14. května 2007 v 15:20 | Klára
Ši-tzu (Šicu, Shih-Tzu)
Ši-tzu je okouzlující, inteligentní a veselý pejsek. Je živý, hravý a jásavý, silně připoutaný ke svému pánovi.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Shih-Tzu; čes.: Ši - tzu
PŮVOD:
Ši - tzu je plemenem známým již ze 17. století z Číny, kde bývali respektováni jako trpasličí typ tibetského teriéra. Číňané věnovali velkou pozornost zkrácení lícové (obličejové) části, a pro dosažení takového typu křížili Ši - tzu s miniaturními psíky. Pro svoji miniaturnost a neobvyklost se stali nejoblíbenějšími psíky císařů. Vývoz Ši - tzu z Číny byl zakázán až do smrti císařovny Sysi v roce 1908. Ve Velké Británii představili Ši - tzu pouze v roce 1931 a v roce 1940 bylo vyhlášeno jako samostatné plemeno. V USA byli přestavení v roce 1938 a 1. září 1969 byli oficiálně připuštěni na výstavu.
POPIS:
Ši - tzu (Shih - tzu) je plemenem malých společenských psů z Číny.
Je to malý, statný, hojně osrstěný pes, se zřetelně domýšlivým držením těla a tváří jako chryzantéma. Je to inteligentní a aktivní pes, s živým a bystrým výrazem. Je přátelský a nezávislý. Hlava je široká a kulatá, s delším rozpětím mezi očima a s jasně zřetelným stopem. Je charakteristická dlouhou srstí, spadající přes oči. Zřetelný vous, kníry a srst, vyrůstající na nose nahoru, dávají hlavě vizuální vzhled chryzantémy. Nos je černý nebo v barvě jater, s široce otevřeným chřípím. Vrchol nosu by měl být v jedné linii s dolním očním víčkem. Čenich je široký, čtvercový a krátký, není vrásčitý, ani scvrklý. Od konce ke konečku měří 2,5 cm.
Ši - tzu má širokou, mírně vystouplou čelist. Oči jsou velké, tmavé a kulaté, jsou dobře posazené, ale nevyčnívají. Mají velmi teplý výraz a neukazují oční bělmo. Uši jsou velké, dlouhé a zavěšené. Krk je velikostí i délkou úměrný a hezky klenutý. Přiměřená délka působí pyšné držení hlavy. Tělo je od kohoutku po záď delší než jeho výška v kohoutku. Hruď má širokou a hlubokou. Ocas je vysoko posazený, silně opeřený, nesený vesele a přehozený přes záda. Chůze i pohyb jsou plynulé a poněkud domýšlivé.
Ši - tzu mají jedinečně krásný vzhled, a jsouc si vědomi jeho unikátnosti, mají hrdou a nezávislou povahu.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku Ši - tzu nepřesahuje 26, 7 cm.
Typové a plemenné charakteristiky nejvyšší důležitosti nejsou za žádných okolností obětovány samotné velikosti pejska.
VÁHA:
Ši - tzu váží v rozmezí 4,5 až 8,1 kg. Ideální váha je 4,5 až 7,3 kg.
SRST:
Ši - tzu má dlouhou a hustou srst, s dobrým podsrstím, která není kadeřavá. Pouze nepatrně zvlněná srst je povolená. Často se doporučuje dlouhou srst na hlavě svazovat do gumičky. Zbarvení srsti může být libovolné, avšak vysoce se hodnotí bílý koneček ocasu a bílá drážka na čele. Čumák musí být stejný.
CHARAKTER:
Ši - tzu je okouzlující, inteligentní a veselý pejsek, živý, hravý a jásavý, silně připoutaný ke svému pánovi. Zbožňuje návštěvy a společnost lidí, které zná. Se všemi členy rodiny i s ostatními zvířaty žije v naprostém souladu. Pro milovníky malých psů je skvělým společníkem.
PÉČE:
Ši - tzu má srst, která je na péči dosti náročná, vyžaduje rozčesávání každý den, jinak brzy zplstnatí. Dlouhou srst na hlavě se doporučuje svazovat gumičkou, jinak Ši - tzu bolí oči. Má je velmi citlivé, musíme je tedy pravidelně prohlížet a prokapávat speciálním roztokem. Kontrolujte ouška i čumáček a pravidelně je čistěte. Pokud nemáte dostatek času na vcelku náročnou úpravu a péči o Ši - tzu, zvolte raději jinou rasu pejska.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Ši - tzu se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Hlídací pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 5 - Tibetská plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SHI
ČÍSLO STANDARDU:
208/ 20. 04. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987



14. května 2007 v 15:18 | Klára
Mops (Pug)
Mops je nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti. Je to roztomile hravý, čilý a veselý pejsek. Mops je však zároveň ztělesněním důstojnosti, šarmu a inteligence.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Pug; čes.: Mops
PŮVOD:
Mops je známý již z dávnověku. Zvláštním a spletitým osudem se ze starověké indické společnosti dostal do Evropy, nejdříve ze všeho do Holandska. Jeho původ pochází pravděpodobně z Číny, jeho šíření však začalo až v Holandsku, kde se svým zbarvením ladil s barvami rodu Oranžských, tehdejších vládců Holandska. Mops byl velice oblíbený, a když se Vilhelm III. Oranžský stal anglickým králem, přivezl si několik Mopsů s sebou do Anglie. Okamžitě se na anglickém dvoře stali velice populární. V této době byl Mops poněkud menší, křížením však dosáhl současných rozměrů. Následně se počet Mopsů snížil a plemeno se stalo vzácným. Anglická královna Viktorie projevila přání tohoto pejska vlastnit, po těžkém hledání pro ni našli však pouze jeden kus. Před více jak 20 lety byl založen "Klub milovníků mopsů", jehož specialisté zachránili výskyt a získali současné plemeno. Plemeno je přiznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Mops je plemenem malých společenských psů.
Mops je velice dobře stavěný, rozložitý a kvadratický pes. Od jiných malých psů se liší mohutnými zvýrazněnými svaly. Hlavu i lebku má velkou a kulatou, není však jablkovitého tvaru, s krátkým, tupým, kvadratickým čenichem a jasně vyznačenými vráskami. Mops má malý předkus. Oči jsou tmavé, velké, kulaté a lesklé, měkkého a starostlivého výrazu. Uši má malé a tenké, sametově měkké, buď ohnuté do strany (ve tvaru růžového lístku), nebo klopené (knoflíkové), jimž se dává přednost. Krk je silný, lehce klenutý, s lalokem, dostatečně dlouhý, aby umožňoval hrdé nesení hlavy. Končetiny jsou velmi silné, rovné a dobře svalnaté. Tělo je krátké a kompaktní, se širokou hrudí a rovnou zádí. Ocas je vysoko nasazený, maličký, co nejtěsněji zatočený přes hřbet.
VÝŠKA:
Mops má v kohoutku 25 až 28 cm.
VÁHA:
Mops váží ideálně 6,3 až 8,1 kg.
SRST:
Mops má srst jemnou, hladkou, měkkou a lesklou, která se nikdy nevlní. Přiznané zbarvení: stříbrné, plavý, meruňkový, černý. Mops může mít i tzv. "řemen", pás, který probíhá od zátylku až ke kořenu ocasu.
CHARAKTER:
Mops je nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti či dokonce agresivity. Je roztomile hravý, čilý a veselý. Mops je však zároveň ztělesněním důstojnosti, šarmu a inteligence. Je to povahou šťastný a vyrovnaný pejsek.
PÉČE:
Mops vyžaduje intenzivní, pokud možno i fyzický kontakt s majitelem, jemuž je bezmezně oddán.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Mops se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 11 - Společenská plemena
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
MOP
ČÍSLO STANDARDU:
253/ 11. 05. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987
Historie vzniku plemene...
V průběhu dějin nazývali Mopse různými jmény a nikdo přesně neví, odkud toto jméno vzniklo. V 2. polovině 16. století v Anglii bylo všeobecně uznané slovo "pug". Poprvé bylo použito ve slovníku psů, který napsal M. Beili. Slovník psů byl sestaven v roce 1731. Píše v něm, že slovo "pug" znamená přezdívku opice nebo psa. Existuje domněnka, že mopsovi říkají mops pro jeho unikátní vzhled. - Pro jeho plochý čumák, jaký má opice.
Shirley Thomas
Vlastí mopse je nejspíše východní Asie. Je všeobecně známé, že v Číně dávní předkové mopse, nazývaní "bajami", byli široce rozšíření jak v budhistických kláštertech, tak i ve dvoře císaře. Za vlády dynastie Shan (1751 - 1111př. Kr.) existovala pracovní pozice hlídače těchto dvorních psů.
Je možné, že mops je vlastně trpasličí formou mastifa. Ačkoliv byli vzrůstem tak malí, bývali bráni na císařský lov. Nosili je ve speciálních nosítkách až na místo lovu, aby pejskům ušetřili sílu.
Čínská smetánka se zabývala šlechtěním miniaturních psů, kteří by se vešli do kapsy. Bylo to pro ně nejen zábavou, ale natolik módní záležitostí, že těm nejmenším pejskům udělovali tituly a obdarovávali je nejrůznějšími šperky a oděvy. Konečné plemeno však bylo vyšlechtěno v Evropě poté, co byl mops v 17. století převezen do Holandska na lodích Ost-indské společnosti.



14. května 2007 v 15:16 | Klára
King Charles španěl (King Charles Spaniel)
King Charles španěl - anglický trpasličí španěl z královské rodiny s jedinečnou povahou
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: King Charles Spaniel; čes.: King Charles španěl
ZEMĚ PŮVODU:
Velká Británie
PŮVOD:
Než se jejich cesty rozdělily, tvořili King Charles a Cavalier King Charles jediné "plemeno". Jasně se podobali malým španělům, ale byli tak rozmanití, že by to dnešní chovatele uvádělo v zoufalství. Někteří měli špičatý čumáček, jiní plochý. Jedni byli malincí, druzí zase větší. Srst měli všelijakou, tenhle ji měl hladkou, tamten zase kudrnatou. Ve skutečnosti byli dobře zafixovány pouze jednotlivé typy barev.Všichni odborníci shodně tvrdí, že angličtí trpasličí španělé (Toys spaniels) pocházejí z loveckého španěla, který byl velmi dobře znám ve středověku, a z něhož se před čtyřmi sty let stal společenský pes.Smutný příběh vypráví o tom, jak byla Marie Stuartovna doprovázena až do okamžiku své smrti svými psíky, kteří měli ve zvyku se schovávat pod její sukně a utekli odtud až po její popravě. Nešťastná skotská královna předala zálibu v chovu těchto psíků celému rodu Stuartovců, zejména pak svému pravnukovi Charlesovi II., který vládl v Anglii od roku 1660 do roku 1685.Někteří lidé se pohoršovali nad tím, že panovník vodil své pejsky všude tam, kam se zrovna hnul, dokonce, i když se věnoval státním záležitostem. Charles II. to dokonce dotáhl tak daleko, že jeho oblíbenci spali v jeho pokoji, uvelebil tam i rodící fenky a štěňátka byla vychovávaná v intimním královském prostředí. Královský dvůr byl pro to "odporný a páchnoucí".Španělé Kateřiny z Bragance nebyli jedinými španěly, kterým se dostalo orientální krve. Španělé Johna Churchilla, prvního vévody z Malbourgh, byli rovněž kříženi s asijskými španěly, o nichž přesně nevíme, zda pocházejí z Číny či Japonska. A protože byli v módě psíci s plochými čumáčky, chovatelé se hbitě přizpůsobili, začali ke španělům křížit dnešní Japan-Chiny, a tak vznikl španěl s velmi krátkým nosem pro vzoru Mopse a Pekinéze.Co se tedy stalo během této doby? Vrtochy módy jednoduše našeho Kinga donutily, aby se také přizpůsobil, to znamená, aby okopíroval téměř lidskou tvář svých konkurentů. Této radikální změně vděčí za to, že nevymřel. Jeho věrní příznivci založili v roce 1882 první klub tohoto plemene. O deset let později byl uznán Kennel Clubem.Oficiální rozdělení plemene Kavalír King Charles španěl a King Charles španěl uznal Kennel Club teprve v roce 1945. Od té doby se věnuje více přízně Kavalírům, což je obrovská škoda. V současné době se ve Spojeném království narodí 15-25 000 Kavalírů, ale pouze jen kolem 350 Kingů! Tento alarmující počet je zaznamenán ve všech zemích, kde se tato plemena chovají. Proto uvítáme každého nadšeného fandu do plemene nebo chovatele, který by chtěl Kingy pomoci rozšířit a pomoci ho propagovat na kynologických akcích. Věřte, že život s Kingem stojí za to!
POPIS:
King Charles španěl má plochý a krátký hřbet a širokou a hlubokou hruď.Ocas, který lze kupírovat, nosí v rovině hřbetu.Lopatky jsou uložené šikmo, lokty dobře přiléhají.Krátké končetiny jsou rovné, kolenní a hlezenní klouby dobře zaúhlené.Kulaté kočičí tlapky mají silné polštářky a dobře klenuté prsty, někdy srostlé k sobě, tzv. "kopýtko".Středně dlouhý krk je klenutý a pyšně nese hlavu.Lebka hlavy je v poměru k tělu těžká.Hřbet nosu je velmi krátký a prohnutý směrem k lebce.Stop je zřetelný.Široká a hluboká tlama čtvercového tvaru, je zvednutá, dolní čelist je velmi široká.Pysky musí těsně přiléhat.Líce nesmějí být pod očima vpadlé, nýbrž masité.Velmi dlouhé uši jsou nízko nasazené, visí podél tváří.Oči jsou posazeny v lebce rovně, daleko od sebe.Standartním skusem pro kinga je mírný, těsný předkus.
VÝŠKA:
King Charles španěl má v kohoutku 25 až 30 cm.
Standard FCI výšku v kohoutku neuvádí.
VÁHA:
King Charles španěl váží v rozmezí 3,6 až 6,3 kg.
SRST:
Srst na celém těle je dlouhá, na dotek hedvábná, může být i mírně zvlněná. Rozeznáváme čtyři barevné typy těchto psů. Tricolor jsou nazýváni tříbarevní jedinci, kteří mají bílé zbarvení s černými a tříslovými znaky, bílé psy s hnědočervenými znaky nazýváme blenheim, black and tan je černý pes s tříslovými znaky a jednobarevně červený je znám pod názvem ruby.
CHARAKTER:
King je pejsek velmi přítulný a vysoce si cení přítomnosti svého pána a své rodiny.Špatně snáší samotu, je to typické smečkové plemeno a tak, pokud uvažujete nad pořízením kinga - vše dobře rozmyslete.Zda nejste dlouhou dobu denně mimo domov, nebo je vhodné mít kingy dva či mít kinga s jiným plemenem - velmi dobře se snáší s jinými psy.Je velmi inteligentní a přemýšlivý a nejdříve vše rozmyslí, než něco udělá.Tedy to není pes pro výcvik, ale pro výchovu.Je veselý, stále v dobré náladě a klame svým smutným a melancholickým zjevem.Doma je velmi klidný, venku v přírodě velmi živý a temperamentní, se živými loveckými pudy - najít myšky nebo zajíce, to stále přetrvává v genech kinga.Není to však typické lovecké plemeno, jako je retrívr, ohař nebo kokr a tak držení se u páníčka je pro kinga stále na prvním místě.Je to také ovšem velký paličák a svéhlavý kamarád.Proto se na kinga musí s umem, citem a vztah založit na oboustranné toleranci a otevřenosti.Na pamlsky nebo pohlazení a správném přístupu udělá vše, co Vám na očích uvidí.Štěká velmi málo, naši kingové jsou tišší, pouze pokud se něco děje, vyjí.King Charles španěl je zvláštní psík, nelíbí se každému a to je dobře. Není to také psík pro každého, nikdy se snad nestane módním plemenem. King je prostě psík pro toho, kdo se mu dokáže plně věnovat a žít s ním v úzkém kontaktu a prostředí plném lásky.King není typický rodinný miláček, je to spíše psík jednoho pána, má zvláštní, aristokratické vystupování a chování, kterému přijde na chuť opravdu jen ten milovník plemene. King si vybere svého pána či paničku a jen tomu bude projevovat svou náklonnost a lásku.Ostatní členy rodiny respektuje, ale jen tomu svému dokáže otevřít srdíčko a udělat je spolu šťastné.King není vhodný pro rodiny s malými dětmi.Malé dítě neví jak se má chovat ke psu a Kingové ubližování si jen tak líbit nenechají a mohlo by dojít ke konfrontaci nebo naopak by se pes stáhnul do sebe a odmítl by už s kýmkoliv komunikovat.Náprava je velice těžká, ne-li nemožná.Z tohoto důvodu bych doporučila Kinga spíš do rodiny s dětmi školního věku, kterým bude bezva parťákem a kamarádem.King není psík, který by stále běhal za hračkami,většinou si s nimi nehraje a když už ano, tak ve štěněcím věku.Mnohem rádi mají různá kousátka a žužlátka nebo venku v přírodě klacíky a větvičky.Nejraději leží svému pánovi či paničce v klíně či náruči s hlavičkou položenou na rameni. Tak dokáží spát nevěřitelně dlouho.King je atraktivní psík a svým komickým a něžným výrazem budí na výstavách velkou pozornost. Je inteligentní více, než byste možná čekali.Je přemýšlivý, bádavý a nejdříve vše rozmyslí a projedná, než začne něco dělat.King je originální, nenajdete stejné či podobné plemeno s takovou neuvěřitelnou povahou a komickým vzhledem a lidským výrazem ve tváři (snad pouze našeho dalšího miláčka - Mopsíka).Dokáže se vcítit do nálady člověka a přesně ví, jak se má zachovat.Pokud se zlobíte, zaleze do koutečku a počká, až vychladnete, pokud je Vám smutno, přiběhne za Vámi a pacičkou Vás bude dloubat tak dlouho, dokud si ho nevšimnete a nevysadíte na klín.King je psík, který patří do rodinného kruhu.Potřebuje být ve stálém kontaktu s lidmi, musí chodit na rušná místa, poznávat nové vjemy a zvuky. Pokud se mu toto nedostane, bude velmi bázlivý a život s ním nebude snadný, proto je nutné malé štěně zvykat na město a lidi, ostatní zvířata a auta a navykat jej na běžný provoz dnešního světa.King se necvičí, on se vychovává.Pouze se vede jeho povaha a jemně se formuje správným směrem. King je však také paličáka pokud si zrovna něco usmyslí, co bude nebo nebude dělat, nic s ním nesvedete.Musíte prostě počkat, až se pejskovi bude chtít a pak teprve pokračovat. Kingáček se někdy přirovnává ke kočce - je nezávislý, stejně tak milující a oddaný a ON je tu pro VÁS, ne Vy pro NĚJ.Kdo si však myslí, že King je panenka, která celý den vysedává na polštářkách, je na omylu. Je to obrovský sportovec a turista a z vlastní zkušenosti s kingy i kavalíry mohu říci, že má ještě větší výdrž, než jeho blízký příbuzný Kavalír. Kingové dokáží ujít desítky kilometrů, jsou to vášniví lovci a s oblibou chytají myšky . Není to však lovecké plemeno, takže na procházkách neutíká a vždy se drží u svého pána.King je doma velmi klidný je zvědavý a ostražitý.Naši Kingové štěkají velmi málo, pokud slyší něco, co se jim nezdá vyjí.Všichni naši Kingové taky rádi s oblibou cestují, není nic lepšího, než vzít Kinga a vyrazit na dovolenou nebo na výlet.
PÉČE:
Srst tohoto plemene se musí několikrát do týdne kartáčovat a česat, zvláštní pozornost si zaslouží především srst na hrudníku a na uších. Psa je také občas nutné vykoupat, asi jednou do měsíce, je však nutné použít kvalitní speciální šampon s přísadou jojobového oleje, určený pro psy. Po koupání je vhodné srst dobře vysušit, stejně jako po příchodu z procházky, na které pes zmokl. Srst se nijak neupravuje stříháním. Každodenní čištění očí a uší by se mělo u tohoto plemene stát pravidlem. Uvolněné chlupy ve zvukovodu se musí pravidelně odstraňovat, aby nevznikali záněty.
Společenská charakteristika :
King Charles španěl je pes, který se většinou silně upne na jednoho pána. Ostatní členy rodiny sice respektuje, ale pouze tomu svému "vyvolenému" ukáže naplno svou povahu a lásku.Jeho podmínkám se dokonale přizpůsobí a je mu plně oddaný. Vůči cizím lidem bývá nedůvěřivý, a chová se k nim spíše rezervovaně. Dobře se snáší s ostatními psy, je to typické smečkové plemeno. Při soužití s jinými domácími zvířaty nebývají problémy.Není to typicky rodinný pes, je to ideální společník pro rodinu, samotné osamělé i seniory, velmi přizpůsobivý.
Vztah k dětem :
King Charles španěl si velice dobře rozumí s dětmi, ovšem s dětmi staršími a školního věku.Do rodiny k malým dětem kinga rozhodně nedoporučuji.Malé dítě neví, jak se ke psu chovat, může dojít ke konfrontaci a z kinga by se stal pejsek bázlivý nebo naopak agresivní a náprava by byla velmi těžká, ne-li nemožná.Proto, pokud máte hodně malé dítě, doporučuji si vybrat takové plemeno, kterému nebude vadit nějaký ten šťouchanec nebo zatahání za ucho.
Výchova :
King je poměrně snadno vychovatelný, jeho výchovu zvládne i začátečník. Ale jak jsem už psala, je to paličák a svéhlavý pejsek a tak se king pouze jemně vychovává a vede správným směrem.Vztah je nutno vybudovat na vzájemné toleranci a osobnosti.
Držení :
King Charles španěl je pejsek pouze pro držení v bytě, v žádném případě nepatří do kotce nebo na zahradu. Potřebuje stálou přítomnost svého pána, na němž je citově závislý. Jeho pelíšek by měl být na teplém a suchém místě bez průvanu, odkud psík může pozorovat dění v rodině a také v klidu odpočívat.
Pracovní využití :
Předci kinga bývali využíváni k lovu, jako dámský lovecký psík, dnešní King Charles španěl se však již jako lovecký pes nevyužívá, dnes stojí po boku člověka pouze jako jeho přítel a společník nebo výborný kamarád pro sport a agility.
Pohyb :
King nemá velké nároky na množství pohybu, svému pánovi se dokonale přizpůsobí. Není to však žádný lenoch a pokud bude v dobré kondici, zvládne i delší vycházky. Venku je velmi aktivní a pohyblivý a tak je vhodné mu pohyb dostatečně dopřát.
Vhodné sporty :
agility , fly-ball, coursing, procházky do přírody, ideální mazlíček do rodiny
Zdravotní problémy typické pro kinga :
Epilepsie , Luxace patelly, Hydrocefalus, Záněty zvukovodu, Prodloužení měkkého patra
Zvláštnosti plemene :
Tento pes dokáže splnit představu každého, kdo si přeje vlastnit malého, ale přesto sportovního psa, který díky své přátelské a přítulné povaze je ideální pro chov v bytě, a není tak náročný na úpravu srsti jako některá dlouhosrstá plemena. Pokud však nejste připraveni věnovat tomuto psíkovi mnoho času a pozornosti, pořiďte si samostatnější plemeno, které tolik pozornosti nevyžaduje.
Dovětek pro budoucí majitele :
V tomto malém psíkovi se zádumčivým pohledem najdete kamaráda vy i vaše starší děti. Je to velmi laskavý, milý a něžný přítel každému, kdo mu poskytne útulný domov a hodně lásky.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
King Charles španěl (King Charles Spaniel) se průměrně dožívá 9 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 7 - Angličtí toy španělé.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
KCS
ČÍSLO STANDARDU:
128/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003



14. května 2007 v 15:14 | Klára
Německý pinč (German Pinscher)
Německý pinč (German Pinch) se velice dobře cvičí. Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: German Pinscher; čes.: Německý pinč
PŮVOD:
Německý pinč (German Pinch) je plemenem, které vzniklo v Německu na konci 18. a začátkem 19. století.
Odnepaměti se vyskytovali na německém, ale i českém venkově a plnili tam nejrůznější úkoly : lovili krysy, hlídali dvůr, doprovázeli formany a povozníky. V době 1. světové války byl Německý pinč velice populární jako veselý, život milující, bedlivý a ostražitý společník.
Nejblíže má pravděpodobně k původnímu typu pinče, od něhož byli později odvozeni dnes známější Dobrmani a malí hladkosrstí pinčové, a také plemena, vzniklá na základě Německého pinče na začátku 19. století. Od svých předchůdců se vyznačuje tím, že se zdržuje pouze ve své vlasti.
POPIS:
Německý pinč (German Pinch) je plemenem služebních psů. Jako druhé označení se používá - Standardní pinč.
Je to středně velký hladkosrstý pes kvadratické tělesné stavby, působící velmi elegantním dojmem. Hlavu má dlouhou, s vysoko nasazenýma překlopenýma ušima, je klínovitá, ve tvaru písmene V, se suchou a pevnou mordou. Oči jsou menší a dosti výrazné. Uši má vysoko posazené. Krk je dlouhý a svalnatý. Hřbet má rovný a krátký, jeho délka odpovídá jeho výšce v kohoutku. Ocas je vysoko nasazený, u základu silný, směrem ke konci se zužuje. Přední i zadní končetiny má pevné a rovné, zadní končetiny mají dobře zřetelná skloubení.
VÝŠKA:
Německý pinč (German Pinch) má v kohoutku 45 až 50 cm.
VÁHA:
Německý pinč (German Pinch) váží v rozmezí 11,5 až 16 kg.
SRST:
Německý pinč (German Pinch) má krátkou a leskou srst, která je hustá a dobře přiléhavá. Zbarvení je: v základě vždy černé s pálením, ale také rezavé a tmavě hnědé se žlutým pálením, plavé.
CHARAKTER:
Německý pinč (German Pinch) se velice dobře cvičí. Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes. Po svých vesnických předcích zdědil přirozenou ostrost a schopnost si v každé situaci poradit. Je velmi učenlivý a inteligentní, obzvláště dobře hlídá. I když je Německý pinč na potravu, péči o srst i na prostor nenáročný, lze ho doporučit jen zkušenějším chovatelům. Při nesprávné či nedostatečně důsledné výchově z něj totiž snadno může vyrůst těžko zvladatelný paličák či rváč, nebo naopak útočný bázlivec.
Vyžaduje si neustálou společnost svého pána.
PÉČE:
Německý pinč (German pinch) je velice vhodný pro chov v bytě. Potřebuje zajistit dostatek pravidelného pohybu. Má srst jen nenáročnou na péči, nezapomínejte ji 1 až 2 krát týdně kartáčovat a otřít hadříkem. V období línání pravidelně odstraňujte chlupy gumovou rukavicí. Nezapomínejte mu čistit ouška a zvukovod a zastříhávat drápky.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 1 - Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
NP
ČÍSLO STANDARDU:
184/ 16. 10. 1995 (Německo)
Historie vzniku plemene...
Německý pinč patří mezi nejstarší plemena německých psů. V pradávných dobách byl nazýván jako stájový pinč. Žil totiž převážně v koňských stájích. Byl vynikajícím chytačem krys a ještě lepším hlídačem domácího dvorku i celé usedlosti. Pásl ovce, doprovázel vozy i kočáry.
V 19. století byli tito pinčové široce rozšířeni, a to ve 2 variantách:
1.)hrubosrstý
2.)hladkosrstý
Hladkosrstý pinč byl předkem takových plemen, jako byli: trpasličí pinčové, dobrman a pravděpodobně také hladkosrstý rakouský pinč.
Hrubosrstý pinč byl základem vzniku plemena schnauzer.
První popis pinče byl zaznamenán v roce 1836 německým vědcem Reichem Bockem.
Hrubosrstého pinče, který měl výšku asi 30 cm podrobně popsal Gering v roce 1880.
V současné době je pejskem chytrým, oddaným, hravým a nenáročným na péči a na podmínky chovu. Stal se tak nejen pomocníkem člověka, ale také jeho vítaným společníkem.



14. května 2007 v 15:12 | Klára
Pražský krysařík (PRAGUE RATTER)
Pražský krysařík je jemný mazlivý, zvědavý, čtverácký psík. Jeho hbitost je obdivuhodná. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: PRAGUE RATTER; čes.: Pražský krysařík
PŮVOD:
Dle historických pramenů sahá toto plemeno s označováním PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK hluboko do historie našeho národa. Kdy bylo pro jeho značně vyvinuté čichové schopnosti, a vzhledem k jeho malému vzrůstu a rychlému pohybu používáno při zneškodňování myší a krys (odtud jeho historický název "krysařík"). Tato vlastnost je mu dána dlouholetým historickým vývojem. Tento malý ratlíček býval častým hostem při královských hostinách českých králů na pražském hradě. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob českého státního života a jako dar českých panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy. O historii pražských krysaříků je dochováno mnoho údajů. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je vlastně historická. V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která proběhla rychle a s úspěchem, takže pražský krysařík je opět v oblibě a žije v našich rodinách
POPIS:
Malý trpasličí psík, pěkných proporcí, na nožkách ve správném poměru k výšce těla. Je krátkosrstý, zbarvení srsti nejčastěji černé s pálením dále žlutá, hnědá s pálením a modrá. Jeho maximální výška je 23 cm.
VÝŠKA:
Výška psa i feny je v rozmezí 19 cm (-1 cm) až 22 cm (+1 cm)
VÁHA:
Optimální hmotnost psa i feny 2 kg.
SRST:
Pražský krysařík je krátkosrstý, zbarvení srsti nejčastěji černé s pálením dále žlutá, hnědá s pálením a modrá.
CHARAKTER:
Je to jemný mazlivý, zvědavý, čtverácký psík. Jeho hbitost je obdivuhodná. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je vždy přítulný, ale ve své povaze je nedůvěřivý k cizím. Díky jeho vlastnostem se hodí jak do města tak i na venkov.
PÉČE:
Pražský krysařík má srst jen nenáročnou na péči. Nevytváří chuchvalce ani zámotky. Alespoň jednou týdně ji kartáčujte a nezapomínejte pravidelně odstraňovat chloupky z oušek.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Pražský krysařík se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
Po jeho mezinárodním uznání: FCI IX. - Společenská plemena a toy.
(Česká republika)
Pražský krysařík: Historie
OBNOVÍME SLÁVU PRAŽSKÉHO KRYSAŘÍKA - RATLÍKA ?
Pod tímto názvem vyzval, dnes již zesnulý vedoucí redaktor časopisu PES, pan Karel Štěpánský české kynology k obnově populárního historického plemene "PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK", který byl ozdobou královských sídlišť ve středověku. Tato výzva publikovaná na str. 6, šestého čísla uvedeného časopisu v roce 1969 nezůstala bez odpovědi. Pražský krysařík je dnes opět mezi námi !
Jak se mění kulturní, sociální a hospodářské podmínky, mění se i názory, záliba a móda. Tyto změny se také projevují ve vývoji, rozvoji a oblibě plemen psů. Zájem o některá plemena stoupá a časem opět zaniká nebo klesá, aby se po uplynutí kratší nebo delší doby, mnohdy i dlouhé doby, znovu obnovil. Takovým plemenem, které kdysi prožívalo období obliby, i když nikdy nebylo mezinárodně uznáno a časem se na něj téměř zapomnělo, je pražský krysařík. Nedivme se proto, že přicházely otázky, proč tak vyspělá kynologie, jako je česká, si nezachovala tak vzpomínané plemeno s historickou minulostí českých dějin.
Říká se, že nikdy není pozdě! Rozhodnutí pustit se do obnovy tohoto plemene nebylo jednoduché, bylo velmi opatrné a dosti dlouho zvažované. Byly prostudovány články dřívějších známých, dnes již dávno nežijících českých kynologů - Otto Karlíka, Teodora Rottera, MVDr. Fr. Dvořáčka a dalších, uveřejněné v odborných časopisech nebo kynologických publikacích z dvacátých, třicátých i pozdějších let. Byly prostudovány i údaje populárně vědeckého publicisty Emila Jecha z Roztok u Prahy, který v historických pramenech vypátral a potvrdil existenci krysaříka již v dobách českého knížete Vladislava II. Vlastní počátky chovu krysaříka - ratlíka na území Čech pohltily hlubiny a dálavy času. Ale již v kronice polského kronikáře Galla Anonyma se uvádí, že polský král Boleslav II - Smělý (1058 - 1080) si oblíbil ve svém psinci dva ratlíčky, kteří pocházeli z Čech. Autor o nich píše: "V žilách našich psů koluje nejen krev polská, ale i krev ryze slovanská, krev darovaná". Protože si polský král daru velmi vážil, je možno předpokládat, že šlo o vznešený dar knížete Vladislava II.
O třech ratlících českého původu se zmiňuje francouzský dějepisec Jules Michelet ve svém díle "Histoire de France" (Dějiny Francie). Údaj mluví jasně o živém daru, jímž český král a císař Karel IV. poctil francouzského krále Karla V. při návštěvě Francie na podzim roku 1377. Počátkem září roku 1380 odkázal umírající francouzský král Karel V. svému dvanáctiletému synu Karlovi VI. dva z oněch tří ratlíčků.
O králi Václavu IV. (1378 - 1419) se vypráví, že na tajných výletech do hostince "U krále Brabantského" míval vždy s sebou oblíbeného krysaříčka. Profesor Weiss se ve svém díle zamýšlí nad minulými staletími a věnuje zvláštní pozornost době císaře Rudolfa II. a o tomto panovníkovi píše: "Rudolf II. (1576 - 1611) nalézal vždy útěchu a jasnou mysl uprostřed smečky loveckých psů a čtyř ratlíků. Z původních čtyř jedinců se potomstvo rozrostlo na osmnáct ratlíků - krysaříků. Byla to vzorná ukázka chovatelské práce".
Malý ratlíček býval častým hostem při královských hostinách ostatních velmožů. Pražský krysařík byl skromným souputníkem české státní samostatnosti a státnosti našeho národa. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob našeho státního života a jako dar našich panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy.
Tragická porážka na Bílé Hoře znamenala úpadek českého politického, kulturního i společenského života na dobu tří staletí. Toto období temna našeho národa znamená i ústup ze slávy pražského krysaříka (ratlíka). Pražský Hrad ztrácel na významu a tím i malý ratlíček sestoupil z královských výšin do městského podhradí, dál pak mezi prostý lid aby s ním žil a živořil po další staletí.
Krev pražského krysaříka se uchovala až po nejnovější dobu. Ironií osudu se však stalo, že v posuzovacích kruzích na našich výstavách byli právě nejtypičtější jeho pozůstatky vyřazeni pro "netypičnost" a především pro malý vzrůst. Rozhodčí se řídili standardem německého trpasličího hladkosrstého pinče. Pražský krysařík znovu musel ustoupit, což jeho rozvoj doslova rdousilo. Těchto "netypických" hladkosrstých pinčů se snažili ujmout významní kynologové jako Theodor Rotter a Otakar Karlík. Snažili se podchytit a obnovit chovatelskou základnu a shromáždit dokumentaci. Záměr se však tehdy neuskutečnil, protože vybraným jedincům chyběla, tehdy požadovaná, registrace šesti generací. V sousedním Německu se však v té době ujímal moci Adolf Hitler a v roce 1938 násilná nacistická okupace našeho státu. Později pak padesátá léta, kdy Theodor Rotter přišel o svůj veškerý majetek a tím se ztratila všechna nashromážděná dokumentace, jakož i snaha vzkřísit pražského krysaříka. V osmdesátých letech byla k obnově pražského krysaříka nastoupena jeho opětná regenerace, která již prokázala, že pražský krysařík se do našich domovů definitivně vrátil.
Pražský krysařík má v naší zemi víc jak staletou tradici, z níž vyplývá naše povinnost zajistit mu budoucnost.


