Ostatní psi
2. května 2008 v 22:08
Takže lidi mám tady pro vás takovou aktualitu...tady je pes, který má nainstalované skleněné oko..co na to říkáte???!!!Myslíte že je to dobrý nápad??K e skleněnému oku u psů se můžete vyjádřit i do komentářu..tak ateď foto:
P.S.věřili jste tomu že to oko je fakt sleněné?!..tak to vás musím zklamat....je to jenom tou fotkou ;-) ;-) ;-) ;-)
20. dubna 2008 v 20:41
No lidičky...Nikuš tady žvaní že jsem sem nic dlouho nedala a tak se to pokouším napravit...toto je pes naší dyzajnérky ;-) Nikuš...A tak sem vás chtěla požádat o váš názor...já si myslím že s ním není něco v pořádku a říkám jí to furt a jenom se tomu směju...tak já vám sem dám jeho fotku a vy mě skuzte napsat co s ním není v pořádku....a protože toto plemeno není zas tak známé tak vám sem dám jeho fotku + fotku jaký by měl asi být....tak to skuste porovnat ;-)
Tak toto je Ben.......................
A takto by měl vypadat ;-)
Tak co poznali jste nějaký rozdíl??jestli furt ještě ne tak vám dám takou větší nápovědu....rozměry nebo váha tak s něčím z tohoto to není v pořádku ;-)
21. června 2007 v 14:44 | Klára
LABRADORSKÝ RETRIEVER

HISTORIE LR
Původ Labradorského retrievera není jasně definován a o jeho vzniku existuje několik teorií. Jisté však je, že předchůdci nynějších Labradorů přišli do Anglie na přelomu 18. a 19. století z východního pobřeží Kanady -Newfoundland a z Islandské oblasti St. John, kde byli původně využíváni jako pomocníci rybářů k vynášení sítí z moře. Díky tomuto původnímu účelu získali tzv. "watter-resistant kabát" - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě.
Kolem roku 1814 započali dva Angličané - Lord z Malmesbury a plukovník Petr Haroker s cíleným chovem Labradorského retrievera, v té době především pro pracovní-lovecké účely. První zápis do anglické plemenné knihy se uskutečnil v roce 1870, ale trvalo ještě plných 33 let, než byl Labradorský Retriever v roce 1903 jako plemeno skutečně uznán. Málokdo tuší, že patronkou anglického "The Labrador Retriever Clubu", který vznikl v r. 1916 a jako první sdružil chovatele a přátele Labradorů, je sama anglická Královna Alžběta, jejíž rodina Labradory také chová. (foto LR z 19.
- STANDART LABRADORSKÉHO RETRÍVRA
- Standard FCI č. 122 c (24. června 1987)
Země původu: Velká Británie Celkový vzhled: silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď. Charakteristika: dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní, oddaný společník. Povaha: inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti. Hlava a lebka: lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté. Uši: nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu. Oči: středně veliké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků. Morda: čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, t.j. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí. Krk: suchý, silný. Přední končetiny: ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku. Trup: hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná. Zadní končetiny: záď je dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí. Tlapy: kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné. Prut: výrazně charakteristický pro toto plemeno, má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící dojem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet. Pohyb: volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu. Osrstění: výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá. Zbarvení: jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí. Velikost: ideální výška v kohoutku psi 56 - 57 cm, feny 54 - 56 cm. Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu. Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.
|
29. března 2007 v 14:26 | Klára
Tak ahoj všichni toto je pes mojí kámošky Niky,je to srnčí pinč a jmenuje se Ben ale my mu říkáme prostě Pincek....no není krásný?!
A toto je jak hajinká.....................
10. března 2007 v 1:02 | Nikuš
Zlatý retrívr (Golden Retriever) Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý, zároveň také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Zlatý retrívr bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem. ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Golden Retriever; čes.: Zlatý retrívr
PŮVOD:
Zlatý retrívr je plemenem, které pochází z velké Británie. Vyšlechtěn byl kolem 19. století, a to především k aportování vodního ptactva. Má tedy jemný stisk a jen vzácně vás poraní či kousne. Byl vyvinut v několika liniích pro různé účely, například pro hlídání, dále také pro polní závody loveckých psů, ale ponejvíce pak pro život v rodinách a výstavy. Díky velké oblíbenosti a nerozumnému křížení se u nich dnes objevují dědičné vady, např. oční problémy, alergie kůže a netrpělivá kousavost.
POPIS:
Zlatý retrívr je souměrný, vyvážený, aktivní, silný a iniciativní pes, s laskavým hlasem.
Hlavu má přirozeně vyváženou. Lebku širokou a bez hrubosti, na krk dobře posazenou. Stop má dobře definovaný. Nos má nejlépe černý. Čenich je silný, široký a hluboký. Délka jeho přední části se přibližně rovná délce od stopu k týlu. Oči má tmavě hnědé, dobře posazené, s tmavými očními linkami. Uši má mírné velikosti, posazené přibližně do úrovně očí. Krk je dobré délky, čistý a svalnatý. Tělo je celkově vyvážené. Hruď i žebra má hluboké. Ocas má posazený v úrovni zádi, dosahuje ke kolenům, na konci je bez zatočení. Ramena má dlouhé a dobře položené, lokty dobře přiléhající. Zadeček je silný a svalnatý. Tlapky okrouhlé a jakoby kočičí. Chůzi i pohyb má silné a s dobrým pohonem, kráčí dlouhými a lehkými kroky.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fena má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
Zlatý retrívr váží v rozmezí 27 až 36 kg. (Standard FCI hmotnost plemene neuvádí).
SRST:
Zlatý retrívr má srst zvlněnou nebo dobře zpeřenou, s hustým, vodě odolným podsrstím. Zbarvení je v jakémkoliv odstínu zlaté nebo krémové, ne však červené nebo mahagonové. Několik bílých chlupů pouze na hrudi je povoleno.
CHARAKTER:
Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý. Zároveň však také citlivý, ostražitý a snadno cvičitelný. Velice trpělivý je také k dětem. Bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem.
PÉČE:
Zlatý retrívr potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Pravidelnou péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat, nejméně jednou ročně trimovat a občas zastřihávat mezi prsty na tlapkách. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Zlatý retrívr se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér zvěře a přinašeč ptactva.
VYUŽITÍ DNES:
Polní závodník, hlídač, vodič, záchranářský pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi.
Sekce 1 - Retrívři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
GR
ČÍSLO STANDARDU:
111/ 29. 01. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987
10. března 2007 v 0:59 | Nikuš
Irský setr (Irish Red Setter)< Irský setr (Irish Red Setter) je svérázný, osobitý, atletický a velice kvalitní pes, s laskavým výrazem. Má značně vyvážené proporce. Svým temperamentem je horlivý a aktivní, povahou pak inteligentní, laskavý a velmi loajální. ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Irish Red Setter; čes.: Irský setr
PŮVOD:
Irský setr (Irish Red Setter) byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Vznikl křížením Irského červenobílého setra (Irish Red and White Setter) a neznámého vskutku červeně zbarveného psa. Jako čistý typ byl identifikován v 18. století. Irský Red Setter Club byl založený v roce 1882, a to především s cílem podporovat jeho chov. Tento klub vydal v roce 1886 chovný standard plemene a organizoval zkoušky loveckých psů a od této doby také udával plemenný standard. V roce 1998 klub publikoval pracovní styl plemene. Standard a pracovní styl společně popisují fyzickou formu a pracovní schopnosti plemene.
Irský červený setr (Irish Red Setter) se během let vyvinul do vytrvalého, zdravého a inteligentního psa, který má nejen vynikající pracovní schopnosti, ale také ohromnou životní sílu.
POPIS:
Irský setr (Irish Red Setter) je pes velice vyvážených proporcí.
Hlavu má dlouhou a hubenou. Čenich a lebka jsou stejné délky a paralelních linií. Lebku má oválnou s dobře ohraničeným týlovým výčnělkem. Stop je dobře definovaný. Nos má široce otevřená chřípí, jeho zbarvení je tmavě mahagonové, tmavě ořechové nebo černé. Čelisti mají téměř stejnou délku. Oči by neměly být příliš velké, mají tmavě lískovou nebo tmavě hnědou barvu. Uši jsou mírné velikosti a jemné textury, nízko, poněkud dozadu posazené, svěšené blízko u hlavy. Krk je poněkud delší, velmi svalnatý, ne příliš silný a mírně klenutý. Tělo je vždy úměrné velikosti psa. Hruď má hlubokou, vpředu dosti úzkou. Bedra má svalnatá a mírně klenutá. Ocas je mírné délky, úměrný k velikosti psa, dosti nízko posazený, u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, je nošený v úrovni nebo pod linií zad. Přední končetiny má rovné, šlachovité a dobrých kostí. Zadeček má silný a široký. Zadní končetiny jsou od boků ke hleznům dlouhé a svalnaté, od hlezen k tlapkám pak krátké a silné. Tlapky má malé a velmi pevné, se silnými a klenutými prsty blízko u sebe. Pohyb je volný, při chůzi je hlava držená vysoko. Přední končetiny směřují dobře vpřed, jsou však zvedány jen nízko. Křížení nebo proplétání končetin je nepřijatelné.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 58 až 67 cm.
Fena má v kohoutku 55 až 62 cm.
VÁHA:
Irský setr (Irish Red Setter) váží v rozmezí 27 až 32 kg.
SRST:
Irský setr (Irish Red Setter) má na hlavě, předních stranách končetin a na konečcích ocasu srst krátkou a jemnou, na ostatních částech těla a končetin je mírně delší. Srst je hladká a zcela prostá kudrlin či kadeří. Na horních částech uší je srst pernatá, dlouhá a hedvábná. Na zadních částech předních i zadních končetin je srst dlouhá a jemná. Poctivé množství srsti je také na břiše, její kraje mohou být rozšířené až na hruď a hrdlo. Tlapky jsou mezi prsty dobře pernaté. Ocas je pokrytý třásněmi mírně dlouhých chlupů. Každé zpeření je rovné a hladké. Zbarvení je bohatě kaštanové, avšak bez stopy černé. Bílé zbarvení na hrudi, hrdle a prstech nebo malá bílá hvězda na čele či úzký pruh nebo požár na nosu nebo na tváři nejsou příčinou diskvalifikace.
CHARAKTER:
Irský setr (Irish Red Setter) je svérázný, osobitý, atletický a velice kvalitní pes, s laskavým výrazem. Má značně vyvážené proporce. Svým temperamentem je horlivý a aktivní, povahou pak inteligentní, laskavý a velmi loajální.
PÉČE:
Irský setr (Irish Red Setter) má srst, jenž potřebuje pravidelnou údržbu. Několikrát ročně musí být starší srst trimována. Také je nutné pravidelné kartáčování, asi 2 krát týdně. Chlupy z okolí zvukovodu nezapomínejte odstřihávat, jinak ouškům hrozí časté záněty.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Irský setr (Irish Red Setter) se průměrně dožívá 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Vystavovač a aportér.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři.
Sekce 2 - Britští a irští ohaři a setři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
IS
ČÍSLO STANDARDU:
120/ 02. 04. 2001 (Irsko)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
13. září 2006 v 14:28 | ...